Městský obvod Plzeň 6 – Litice


Rubriky

Městský obvod Plzeň 6 – Litice, se nachází na jižním okraji Plzně. Má katastrální výměru 10,82 km2 a 1769 obyvatel[1].

Název dnes nejstarší obce, která je součástí Plzně, pochází z přibližně 8. století od polabského kmene Luticů sídlících v dnešním Braniborsku. Název kmene byl odvozen od slova ľutý, tedy litý, vzteklý či zlý.  Původní označení Lutice se během 14. století změnilo na Litice.

Osídlení Litic je však mnohem starší a zasahuje dle nálezů (bronzová labuť, zlatý prsten či bronzové náramky) až do mladší doby bronzové.  V historických pramenech jsou Litice poprvé zmiňovány kolem roku 1212 v souvislosti s hradem stojícím na příkrém ostrohu na pravém břehu Radbuzy.  Po tomto hradu, který byl jedním z nejstarších hradů na Plzeňsku a prakticky prvním šlechtickým hradem v tomto regionu, se psal Oldřich z Litic, který patřil mezi Drslavice nebo též z Potštejna. Krátce patřila část i králi Václavu II. Před rokem 1367 byl hrad, osada i zdejší majetky prodány chotětovskému klášteru. Nepotřebný hrad chátral a statek byl zastavován drobným šlechticům. V roce 1569 klášter litické zboží vykoupil a držel až do svého zániku v roce 1781. Roku 1822 si chotětovský velkostatek od náboženského fondu koupil Karel Alexandr Thurn-Taxis.

Po roce 1300 byla v obci zahájena stavba kostela, který je již v roce 1352 uváděn jako farní. Od konce 14. století byla fara zdejšími faráři mnohoobročníky pronajímána chudým kněžím, často husitským agitátorům. Z této doby pochází i kamenný portál kostela, který měly zdobit tři sochy. Avšak období husitských nepokojů práce přerušilo a tak do dnešní doby jsou v portále tři neotesané části. Tento poznatek svědčí o tom, že portál byl vyráběn z jednoho kusu kamene.

V době pohusitské byla v obci cihelna (fulérna), krčma čepující pivo z klášterního pivovaru, udržovaná cesta z Plzně s udržovaným mostem, který dal postavit Tomáš Andrlík ještě před rokem 1447. Během třicetileté války obec upadá a roku 1620 je líčena jako zpustošené. Z nedostatku vody se přidává i morová epidemie což dosvědčuje nález koster za stodolou velkostatku v zahradě Martina Slavíka z roku 1926. Další pohromou bylo tažení Švédů, po němž roku 128 ležela fara v troskách. V souvislosti s tím začal klášter v dosud výhradně českých Liticích osidlovat uprázdněné usedlosti německými kolonisty. V roce 1654 bylo v Liticích 27 hospodářů z toho 18 Němců. V roce 1713 tu bylo 45 usedlostí (29 sedláků, 13 chalupníků, mlynář, ovčák a hostinský) a 450 obyvatel. V roce 1677 žilo v Litické farnosti 780 Němců a 458 Čechů ve čtyřech českých vesnicích náležejících městu Plzni (Radobyčice, Útušice, Doudlevce a Štěnovice) a čtyřech německých vesnicích (Litice, Šlovice, Robčice a Lhota). Farář byl klášterem dosazován německý a až po stížnostech bylo roku 1672 biskupem Václavem M. Pešinou nakázáno české kázání každou druhou neděli. Obdobný stav byl se zdejší školou, kde se vyučovalo rovněž pouze německy.

V letech 1741 až 1742 prošla obcí vojska francouzská a v letech 1799 až 1800 26000 vojáků ruských.

V roce 1790 byly Litice vsí ryze zemědělskou s 63 domy, v roce 1838 už bylo domů 81. Mimo to zde byla i fara, škola, panský dvůr, mlýn, soukenická valcha a myslivna zvaná Líně.

Roku 1832 byl dřevěný most přes Radbuzu nahrazen kamenným, v roce 1893 přestavěným. Roku 1874 byla postavena trať Plzeň – Železná Ruda se zastávkou Litice.  Rychlý rozvoj Litic je zaznamenán v souvislosti se zahájením těžby černého uhlí na konci 19. století. Především vzniká hornická kolonie Valcha. Počet obyvatel prudce roste, avšak za cenu významných problému, protože horníci byli Češi a dosavadní obyvatelstvo německé. Velké spory tak provázeli otevření české školy v roce 1909. V roce 1911 v souvislosti s vyčerpáním dolů je kolonie zrušena a rozbořena a počet obyvatel klesá z 2074 v roce 1910 na 1549 v roce 1921. Významný podíl Čechů v Liticích však již zůstal. V roce 919 byla provedena elektrifikace obce. V roce 1925 kupuje Plzeň chotětovský velkostatek a rozparcelován 36 stavebních míst. Rovněž vzniká současná osada Valcha. V roce 1927 je v Liticích nový starosta, v roce 1928 byla otevřena nová škola. V roce 1924 byla provedena zkušební jízda autobusu z litic do Plzně, ale neosvědčila se. Až roku 1926 začal autobus jezdit pravidelně 6x denně. V roce 1938 byly Litice bez Valchy připojeny k říši, jelikož v roce 1910 zde byla Německá většina. Při okupaci bylo z Litic vystěhováno 156 českých rodin. V roce 1945 se do Litic vrací české obyvatelstvo, německé bylo vesměs odsunuto.

Samostatné Litice byly v roce 1949 spojeny s Plzní. V roce 1964 odloučeny a spojeny s Šlovicemi. V roce 1970 byla zahájena stavba velké rekreační přehrady na Radbuze a Litice byly opět připojeny k Plzni. Po roce 1991 jsou Litice samostatným městským obvodem Plzeň 6 – Litice.

Prameny a literatura

  • Bělohlávek Miroslav: Plzeňská předměstí, Plzeň: Nava, 1997
  • Ladislav Lábek, Hrad a osada Litice, Edice Památná místa našeho kraje, svazek 13., Plzeň: Grafické závody, 1928

 


Poznámky:

  1. k 1.1.2011 dle údajů MVČR, vč. cizinců

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *