Stavby kolem Mikulky

Po delší přestávce v našich výletech, způsobené kulhavými zdravotními problémy, jsme se vydali vyzkoušet, jestli už nám to chodí. A vybrali si několik staveb v okolí Mikulky, které jsou v současné době realizovány.

Vyrážíme přes malebný starý Bolevec kolem zrekonstruované usedlosti U Matoušů s nepřehlédnutelnou doškovou střechou k nově budované komunikaci, která bude kapacitněji spojovat Bolevec s Bílou Horou a časem bude pokračovat jako východní obchvat Plzně dál až na Slovany.

U křižovatky Studentské a Plaské to vypadá, že v jednom směru je dílo skoro před dokončením. Ale ne, to je jen k nové křižovatce, která spojí novou komunikaci s ulicí U Velkého rybníka a Pod Strží. Dál je vidět ještě velkou rozestavěnost. Co je však vidět ještě více, je absence možnosti chodců, jakkoliv seriózně překonat tuto novou komunikaci při cestě od Boleváku k Mikulce či naopak. Poslední možností je právě tato nová křižovatka. Pak už přechodu nic nenasvědčuje. Ve valu, který při jižní straně lemuje novou komunikaci jsou sice dva zářezy, kde by mohl být přechod, na opačné straně vozovky však tomuto záměru nic nenaznačuje. Do budoucna to jistě bude způsobovat problémy, neboť zde v minulosti minimálně ústila polní cesta z Mikulky a pokračoval přes legální železniční přejezd k Boleváku. No, uvidíme.

My pokračujeme dále a zhruba na úrovni hráze Boleváku, kde se čtyřpruhová komunikace bude sbíhat do dvojpruhu končí zhutněný povrch a my pokračujeme dolů po písčitém podloží novým zářezem do údolí Berounky, kde pod železniční zastávkou Plzeň-Bílá Hora vzniká nový kruhový objezd, s pilířem nového železničního mostu uprostřed. Průměr budoucího kruhového objezdu se zdá být poměrně velký, nicméně zda to bude stačit na zkrocení dopravy v tomto problematickém uzlu, to ukáže až čas.

My se vracíme autobusem zpět do Bolevce a pak tramvají do zastávky Mozartova. Inu, nohu je třeba ještě šetřit. Odtud vyrážíme k nové dočasné dominantě této lokality, ke třem výškově nepřehlédnutelným jeřábům v těsném sousedství nedávno vybudovaného kampusu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Ten tvoří jednak Biomedicínské centrum a potom budova UniMec, v níž sídlí od roku 2014 pět teoretických ústavů fakulty. To, co my vidíme pod jeřáby růst je druhá etapa výstavby UniMec, jeho hlavní budovy, kde budou sídlit další pracoviště, děkanát, menza a další podpůrné provozy. V budoucnu by měla vyrůst ve třetí etapě sportovní hala a zázemí ústavu tělesné výchovy.

Nás těší, že do Plzně proudí investice do výzkumu a vzdělávání, což jistě pozdvihne její prestiž. Jen mě trochu zaráží, že průčelí nově budované hlavní budovy kampusu není v ose se současnou úpravou před již postavenými budovami. No buď to ještě doladí, nebo to je prostě nonsens, který pokazí budoucí celkový dojem.

My pokračujeme dírou v plotě, ano, prostě tu chybí výplň jednoho plotového pole do nenápadného a zapomenutého údolí, kde kdysi stávala osada Amerika. Údolíčko postupně vyhloubil dnes už prakticky zaniklý potůček pramenící přibližně v místech dnešního LIDLu v Gerské ulici a prodírající si cestu sídlištěm až sem. Jeho příležitostný tok dnes končí s jistotou v retenční nádrži vybudované mezi starým židovským hřbitovem a vysoškolskými kolejemi. A hned vedle vévodí jeřáb dalšímu staveništi, ze kterého časem vyroste nová Rezidence Bolevecká.

My však míjíme k jiné retenční nádrži. Ta se teprve buduje u Lochotínského pavilonu a je součástí nezbytné kanalizační infrastruktury budovaného západního silničního obchvatu Plzně. Impozantní díra, spousta oceli a betonu a uprostřed opět jeřáb.

A to pro dnešek stačí a hajdy domů.