Litický kostel sv. Petra a Pavla patří po chrámu sv. Bartoloměje k nejvýznamnějším sakrálním stavbám Plzně. V současné době je farním kostelem farnosti Plzeň – Litice, která je od roku 1996 spravována Koinonií Jan Křtitel.
Historie kostela
Gotický kostel vznikl na místě starší románské svatyně v první polovině 14. století, patrně díky rodu Drslaviců. Současná stavba patrně nereflektuje půdorys původní stavby, avšak provedenými archeologickými průzkumy bylo prokázáno, že materiál z původní zbořené stavby byl částečně použit pro stavbu nového kostela. První písemná zmínka o kostelu pochází z roku 1352. Roku 1367 je ves včetně kostela prodána Chotěšovskému klášteru, který do roku 1570 Litice často pronajímal. Poté klášter až do roku 1784, kdy byl Josefem II. zrušen, spravoval obec přímo sám. Od roku 1809 byl kostel ve správě premonstrátů v Teplé.
Stavební řešení
Kostel je umístěna v jižní vyvýšené části obce. Stavba je tvořena obdélným presbyteriem zakončeným pěti stranami sedmiúhelníku z poloviny 14. století, hlavním jednolodním prostorem přibližně z přelomu 14. a 15. století a věží při západním průčelí stavby, jejíž zdivo lze datovat do poloviny 17. století.
Nejnovější stavební součástí kostela je barokní sakristie z první poloviny 18. století. Výrazné jsou rovněž vnější opěrné pilíře podél celé stavby (8 pilířů presbyteria a 8 pilířů hlavní lodi), obsahující snad ještě románské zdivo. Presbyterium je osvětlováno šesti gotickými okny (sedmé na jižní straně nejblíže lodi bylo zaslepeno při stavbě sakristie), hlavní loď pak obsahuje po třech oknech na jižní a severní straně, avšak oproti oknům v presbyteriu byla při barokních úpravách v 60. až 70. letech 17. století zkrácena a doplněna o parapety. Okna jsou dvoudílná, s kamenným ostěním, většinou s různě provedenými kružbami. Dominantou stavby je pak pozdně renesanční čtyřboká kostelní věž se třemi zvony – Petr a Pavel, Anna a Marie. Posledním prvkem architektury exteriéru kostela jsou novogotická kvádrová nároží z roku 1890. Zajímavostí exteriéru je bezesporu vstupní portál pocházející patrně od stejné stavební huti jako portál katedrály sv. Bartoloměje. Obsahuje nedokončené sochy, snad Panny Marie a sochy patronů kostela.
Interiér
Dominantou interiéru je hlavní renesanční oltář se sochami sv. Petra a Pavla, dále sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, ve střední části pak sochy sv. Jiří, sv. Ludmily, sv. Barbory a sv. Bartoloměje. Střední obraz je od Antonína Schindlera z roku 1724. Autorem tohoto oltáře z roku 1600 je Daniel Altmann z Eydenbergu.
Cenné jsou i boční oltáře od M.Jäckla z let 1728 až 1731, původně instalované v klášterním kostele v Chotěšově. Vlevo oltář sv. Kateřiny, vpravo sv. Norberta. Na jednom z nich stávala barokní socha sv. Jana Nepomuckého z z 18. století. Oltáře byly instalovány v roce 1830. Za zmínku stojí rovněž barokní kazatelna od Václava Ribera z roku 1665 či gotické sochy. Jednou z nich je socha Madony pocházející někdy z období 1490-1500, druhou sv. Anny Samotřetí přibližně z roku 1530. Obě jsou uloženy v diecézním muzeu a do kostela jsou přenášeny jen při zvláštních příležitostech. Zajímavostí je náhrobek Judyty Heningarové ze Štěnovic z roku 1617.
Fotogalerie
Literatura
- SOUKUP, Jan. Živé kameny litického kostela. Plzeň: Občanské sdružení Přátelé Koinonie, 2010, 63 s. ISBN 978-80-254-9114-0.
