Město Plzeň, metropole západu Čech, je s více než 170.000 obyvateli čtvrtým největším městem České republiky. Jeho historie je neodmyslitelně spojena s výrobou piva, strojírenským koncernem Škoda a skutečností, že město leží na pěti řekách.
Struktura města
Město Plzeň je statutárním městem ve smyslu platné legislativy. Své postavení získala již k 1. květnu 1942 vládním nařízením číslo 142/1942 Sb., jímž se prohlašuje Plzeň za město se zvláštním statutem. Současné postavení Plzně jako statutárního města je platné od 24. 11. 1990. Postavení statutárního města umožňuji Plzni dělení na městské obvody, kterých je od 1. 1. 2003 do současnosti 10:
- Městský obvod Plzeň 1
- Městský obvod Plzeň 2 – Slovany
- Městský obvod Plzeň 3
- Městský obvod Plzeň 4
- Městský obvod Plzeň 5 – Křimice
- Městský obvod Plzeň 6 – Litice
- Městský obvod Plzeň 7 – Radčice
- Městský obvod Plzeň 8 – Černice
- Městský obvod Plzeň 9 – Malesice
- Městský obvod Plzeň 10 – Lhota
Geografie
Město Plzeň se rozkládá na třech diluviálních terasách v centrální oblasti Plzeňské kotliny v místě ojedinělém svým soutokem čtyř významných řek Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy za vzniku řeky Berounky. Plzeňská kotlina tvoří nejvýchodnější a zároveň nejnižší část západočeské pánve. Na severu je ohraničena Krkaveckou pahorkatinou, na jihovýchodě Radyňskou vrchovinou a na východě Radečským pásmem. Podloží je tvořeno algonkickými břidlicemi. Na mnohých místech si prorazily cestu četné vyvřeliny jako žula tvořící Chlum či Homolku u Doudlevec či buližníkové suky tvořící Radyni či Ostrou Hůrku. Značné je i zastoupení permokarbonu tvořícího pískovce zejména na severu a severozápadě, obsahující ve svých vrstvách kamenné uhlí či kaolin. Centrum města se nachází v nadmořské výšce 310 m n. m., nejnižší bod jek pak na hranici města v Bukovci, kde řeka Berounka opouští Plzeň v nadmořské výšce 293 m n. m. Nejvyšší bod Plzně je pak vrchol Val ve výšce 434 m n. m. při jižním okraji Plzně.
Z klimatického hlediska leží Plzeň v mírně teplé oblasti s dlouhým suchým létem, velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky a mírně teplým jarem a podzimem.
Klimatické hodnoty za období let 1961 až 1990 v Plzni-Bolevci:
- Průměrný roční úhrn srážek: 527 mm
- Průměrný roční úhrn srážek (Radčice): 500 mm
- Průměrné roční teploty: 7,5 °C
- Nejvyšší naměřená teplota: 40,1 °C
- Nejnižší naměřená teplota :- 28,0 °C
- Průměrné trvání slunečního svitu v roce: 1 400 hodin
- Průměrný počet dní s mlhou v roce: 62
- převažující směr větru: západ 22 %, jihozápad 18 %, bezvětří 10 %
Demografické ukazatele
K 1. 4. 2011 čítá město Plzeň dle evidence osob přihlášených k trvalému pobytu vedené Ministerstvem vnitra 171104 obyvatel.
Věkové složení k 31. 12. 2010:
- celkem: 168808 (81947 muži, 86861 ženy)
- 0-14: 21746 (11068 muži, 10678 ženy)
- 15-64: 116966 (58428 muži, 58538 ženy)
- 65+: 30096 (12451 muži, 17645 ženy)
Průměrný věk k 1. 1. 2011:
- celkem: 42,2
- muži: 40,6
- ženy: 43,7
Pohyb obyvatel za rok:
Rok: 2010
- počet obyvatel k počátku roku: 169935
- narození: 1819
- zemřelí: 1735
- přistěhovalí: 3240
- vystěhovalí: 4451
- přirozený přírůstek: 84
- přírůstek stěhováním: -1211
- celkový přírůstek: -1127
Podrobné demografické údaje:
http://www.plzen.czso.cz/xp/edicniplan.nsf/t/DD001F2176/$File/13-322303.pdf
Historie
Plzeň, tehdy pod názvem Nový Plzeň (později od 14. století Nová Plzeň a po třicetileté válce již jen Plzeň), byla založena Václavem II nejpravděpodobněji roku 1295[1] přesídlením z Plzně dnes Starého Plzence. Založením města na soutoku řek Mže a Radbuzy, kde již bylo při stávajících kostelech sv. Jiří a Všech Svatých v Malicích zemědělské osídlení, pověřil král Václav II jako lokátora Jindřicha, jež zde působil jako rychtář v letech 1296-1298. Město bylo založeno na pravidelném obdélníkovém půdorysu 460 x 430 metrů (plocha přibližně 20 ha), s pravoúhlou sítí 15 ulic o jednotné šířce 12 metrů a s plánovaným počtem 290 domů pro přibližně 3000 obyvatel. V centru, vynecháním dvou velkých bloků domů, vzniklo velkorysé náměstí o původních rozměrech 200 x 145 metrů. Mezi lokační záměry patřilo i založení dvou klášterů, a to minoritského kláštera z roku 1297, jehož kostel Nanebevzetí Panny Marie resp. jeho součásti jsou patrně nejstarším dochovaným stavebním objektem Plzně, a kláštera dominikánského s kostelem sv. Ducha založený roku 1300, a rovněž kostela sv. Bartoloměje, kde nejstarší doklad o existence pochází z roku 1307, založen však byl patrně již dříve. Bezprostředně po založení města se vně založeného města začínají rozvíjet i předměstí. Nejvýznamnější patrně bylo Pražské předměstí, kde již roku 1320 byl založen městský špitál a následujícího roku vysvěcena špitální kaple sv. Máří Magdalény. Významné bylo rovněž Skvrňanské předměstí na západní straně města, které se postupně spojilo s předměstím při jižní straně města. Jediné předměstí, které mělo vazbu na původní osídlení před založením města, bylo na severu předměstí Malické. Postupem času se z lokality blíže kostelu Všech Svatých přesunulo blíže k přechodu přes řeku Mži.
V této době bylo v Plzni užíváno právo Starého města pražského na základě městského práva norimberského, což jen dále dokazovalo intenzivní vztahy Plzně s Norimberkem.
Roku 1320 potvrzuje Jan Lucemburský privilegia užívaná již za Václava II. Karlem IV. je Plzeň považována za již tak významnou, že ji ve svém Maiestas Carolina zahrnul mezi nezcizitelná města. Roku 1363 se na jeho pokyn stává Plzeň i zbrojnicí a zásobárnou obilí pro případ války. Václav IV. dokonce uvažuje o přesídlení do Plzně.
V druhé polovině 14. století vzniká rovněž zděné opevnění Plzně kopírující přirozený tvar ostrožny. Opevnění tvořila vlastní 7 metrů vysoká a 2 metry široká hradba s cimbuřím a ochozem a s poměrně velkým počtem hranolových, dovnitř otevřených bašt. Před hlavní hradbou se nacházel až 14 metrů široký parkán zakončený parkánovou hradbou, za níž byl umístěn přibližně 7,5 metrů široký a 1,5 metru hluboký vodní příkop. V závěru 14. století se obranné prvky dále rozšiřují o opevněné předbraní a mimo Malického předměstí jsou plzeňská předměstí chráněna i vodním příkopem.
Na počátku 15. století vzniká mimo hřbitovů u obou plzeňských klášterů a u kostela Všech Svatých nový hřbitov u kostela sv. Bartoloměje a také u kostela sv. Mikuláše na jihovýchodním předměstí.
Z hlediska národnostního se v Plzni postupně významně rozšířila německé menšina a rovněž významná židovská komunita.
Na počátku husitských válek působil v Plzni radikální farář Václav Koranda, díky němuž měli kališníci ve městě významný vliv. Roku 1414 pod vlivem reformačních myšlenek vyhánějí Plzeňané příslušníky řádu německých rytířů faráře kostela sv. Bartoloměje a probošta špitálu sv. Máří Magdalény. V čele radikálních husitů přitáhl do Plzně v listopadu 1419 Jan Žižka z Trocnova. Již v břenu 1420 však odtáhnul spolu s plzeňskými příznivci na Tábor. Krátce na to došlo v Plzni k převratu a Plzeň se přiklonila k protireformaci. Stala se významným členem plzeňského landfrýdu, který byl nejmocnějším protihusitským seskupením v Čechách. Plzeň byla husity následně celkem čtyřikrát dobývána., ovšem neúspěšně. V následujícím období přinesla loajalita vůči panovníkovi a ještě spíše vůči katolické církvi a papeži Plzni různé výhody a privilegia. V roce 1448 se do Plzně uchýlila dokonce pražská metropolitní kapitula. Snad roku 1468 (možná však až o deset let později) byla v Plzni vytištěna první česká kniha, Kronika Trojánská a to v do roku 1533 jediné české tiskárně umístěné pravděpodobně v domě na rohu dnešní Smetanovy a Bezručovy ulice.
Roku 1460 zakupuje Plzeň ves Bolevec což je první krok k založení plzeňského rybníkářství, kdy již roku 1500 je kolem Plzně v majetku města 18 rybníků a toto číslo nebylo konečné.
V závěru 15. století dochází k posílení městského opevnění.
Přelom 15. a 16. století poznamenal Plzeň přechodným pobytem Rudolf II., který od září 1599 do června 1600 zde našel azyl před morovou epidemií v Praze.
V neklidné době na počátku 16. století Plzni a jejím obyvatelům na západu Čech silně škodil rytíř Jan Bavůrek ze Švamberka. V lednu 1507 byla dobyta jeho tvrz v Křínově a Bavůrek byl následně zajat, odsouzen a v únoru 1507. Tato skutečnost však patrně přinesla Plzni tvrdou odvetu v podobě série požárů ve dnech 5., 7. a 10. června a 29. července 1507, za kterými nejspíše stál hornofalcký loupeživý rytíř Ederlein z Bachu. Požárům tehdy podlehla valná část domů v západní části města, ve Skvrňanském i Pražském předměstí. Další požár zasáhl Plzeň v roce 1526 a poničil dříve nezasaženou oblast v severovýchodní části města. Mezitím však v roce 1618 došlo k jiné významné události pro Plzeň. Po vypuknutí stavovského povstání, které stálo na počátku třicetileté války, byla Plzeň 21. listopadu 1618 dobyta stavovským vojskem generála hraběte Arnošta z Mansfeldu. Paradoxně však měla Plzeň z tohoto vpádu prospěch. Mansfeld zabránil plenění města a ochránil jej i před radikálními stavovskými povstalci. Na oplátku však musela Plzeň platit nemalé výkupné. Mansfeldova vojska opustila Plzeň až v dubnu 1621. Již v době přítomnosti Mansfeldových vojsk bylo započato s barokní modernizací opevnění na tzv. bastionové. V rámci těchto úprav, které trvaly až do druhé poloviny 17. století byla např. i zrušena Skvrňanská či též Norimberská brána a prolomena Nová či též Říšská brána. Po dlouhodobé vojenské přítomnosti vojska ve městě byla Plzeň finančně i hospodářsky zcela vyčerpána. Řada domů byla opuštěna, řemesla i obchod byly v útlumu. Ekonomická obnova Plzně byla velmi pozvolná a bylo jí dosaženo víceméně až v první polovině 18. století. Nespornou zajímavostí je založení císařsko-královského pěšího pluku číslo 35, později přejmenovaného na 35. pěší pluk tzv. pětatřicátníky. Pluk založil Leopold I. 8. ledna 1683, místo pro jejich kasárna vybral osobně císař Josef II. Období 18. století v plzeňské architektuře je spojeno s rozvojem baroka a zejména pak s působením Jakuba Augustona mladšího. V této době vznikají významné plzeňské stavby, jako klášter dominikánek s kostelem sv. Anny, budova arciděkanství, dně nové kašny či morový sloup na náměstí. Hřbitov při kostele sv. Bartoloměje je obehnán zdí barokní brannou a dvěma kostnicemi. Na východním předměstí vzniká kaple U Ježíška. Obecně jsou plzeňská předměstí v tomto období ve znamení buď hospodářských objektů, polí, nebo zahrad či sadů, kam jsou často umisťovány různé letohrádky.
Konec 18. a zejména pak 19. století byl ve znamení rozvoje průmyslu. Mezi první rozvíjející se odvětví patřila výroba sukna, koželužství, keramická výroba a pak dnes již proslulý Měšťanský pivovar a potravinářská výroba obecně. V blízkém okolí pak probíhal rozvoj hutní a železářský, a potom rovněž i chemický. Významný podíl na rozvoji mají papírny, továrny na spotřební zboží a rovněž i strojírenská výroba, kde mezi nejvýznamnější patří pobočka strojírny v Sedlci, jež se stane základem pro vznik plzeňských Škodových závodů.
Díky omezeným dispozicím centra se stavebně rozvíjejí předměstí, nejprve Saské (dříve Malické), potom Říšské (dříve Skvrňanské a Litické) i Pražské. V rámci reforem došlo například ke zrušení hřbitovů uvnitř města, zanikají některé konventy (dominikáni i dominikánky), ba i kaple či kostely (sv. Máří Magdalény, sv. Rocha či kaple sv. Fabiána, Šebestiána a Anny). V souvislosti s tím zaniká i opevnění města, bastiony i všechny brány. Na uprázdněných parcelách vznikají nové, především klasicistní domy. Oprav a úprav v podobě zpevnění se dočkaly i dopravní komunikace, započato bylo i s výstavbou kanalizační či úpravou a rozšířením vodovodní sítě. Do tohoto období se datuje i krátká epizoda plzeňského lázeňství v okolí dnešního Lochotínského parku. Svého rozvoje doznává i plzeňské školství, kultura, finančnictví či železniční doprava. Přelom 19. a 20. století je pak v architektuře ve znamení secese.
V roce 1924 vzniká připojením Doubravky, Lobez, Doudlevec a Skvrňan tzv. Velká Plzeň. K dalšímu velkému rozšíření Plzně dochází v roce 1942 připojením Bolevce, Bukovce, Újezdu, Božkova, Koterova, Černic a Hradiště.
6. května 1945 je Plzeň v závěru 2. světové války osvobozena americkou armádou, což je v nadcházejících obdobích potlačováno.
Na konci 50. letech se v Plzni začíná se sídlištní výstavbou, nejprve na Slovanech, 1961 Doubravka, 1968 Bory, v 70. a 80. letech Severní předměstí a v samém závěru 80. let sídliště Vinice.
Územní členění Plzně se v 60. a 70. letech několikrát změnilo. V roce 1970 byly k Plzni připojeny Litice, v roce 1976 Černice, Radobyčice, Koterov, Červený Hrádek a Radčice. K 1.1. 2003 byly připojeny Malesice a Lhota.
Osídlení před založením města
Nejstarší osídlení v oblasti dnešní Plzně představují malá lovecká sídliště z období pozdního paleolitu a mezolitu (cca 9000-5000 př. n. l.) v oblasti Roudné a Sence, zemědělská sídliště v neolitu (mladší doba kamenná 5500-4000 př. n. l.) v oblasti Křimic, Radčic, Litic, v eneolitu (pozdní době kamenné 4000-2000 př. n. l.) rozvoj dosavadních lokalit, zejména Křimic a rozvoj i do nových oblastí, jako např. Vinice, v mladší fázi pak vznikají i malá opevněná sídliště ve vyvýšených polohách jako Pecihrádek či Starý Plzenec – Hůrka. Pro období starší doby bronzové (2000-1700 př. n. l.) důkazy o osídlení chybí. Avšak již v následujících obdobích střední, mladší a pozdní doby bronzové (1700-750 př. n.l.) je zaznamenán další rozvoj sídelních lokalit Křimice, Vinice, Bručná, mohylová pohřebiště Nová Hospoda, Doubravka, Zábělá. Vzniká i opevněná lokalita na ostrožně v Hradišti. V období halštatské kultury starší době železné je kotlina prakticky celá osídlena. Na vyvýšených místech vznikají další opevněná hradiště jako např. Bukovec.
V nadcházejícím období keltské kultury zdejší obyvatelé odcházejí a usídlují se zde nově příchozí. Následující doba laténské kultury v mladší době železné (400-1 př. n. l.) nenavazuje kontinuálně na předchozí lokality osídlení a zachovány jsou jen některé zemědělské osady např. Vinice či Roudná. V době římské (1-400) se v oblasti vyskytuje germánské osídlení a to i v oblasti dnešního historického jádra, kde jsou přepokládána možná křížení tehdejších obchodních cest. Pro následující období stěhování národů (400-700) opět neexistují doklady osídlení.
Příchod Slovanů do sledované oblasti lze datovat do 8. století, kdy mimo zemědělských sídel vzniká na ostrožně nad pravým břehem Berounky v Bukovci opevněné hradiště a následně v 8.-9. století celá sídelní struktura. Ta zaniká patrně v souvislosti s mocenskou expanzí ze středních Čech. Kolem poloviny 10. století je doložen přemyslovský vliv v oblasti v souvislosti s řezenskou cestou. Patrně v souvislosti se zánikem bukoveckého hradiště vzniká v 10. století nové opevněné hradiště Hůrka ve Starém Plzenci, později plzeňský hrad, který je zmiňován např. v roce 976 v kronikářské zprávě o vojenském střetu mezi císařem Otou II. a knížetem Boleslavem II. Doloženo je i osídlení v okolí hradu např. v roce 992 při návratu biskupa Vojtěcha do Čech je zmiňována existence tržiště v této oblasti. Na hradě Plzeň je, který se stal důležitým článkem hradské soustavy, je poprvé správce označovaný jako prefekt či kastelán doložen roku 1160. V následujícím období dochází k intenzivnímu rozvoji a osídlení celé této aglomerace.
Školství
V Plzni je 53 předškolních zařízení (mateřských škol), 36 základních škol, 25 středoškolských vzdělávacích zařízení, 1 konzervatoř, 3 vyšší odborné školy, 7 základních uměleckých škol, 1 jazyková škola.
Plzeň je rovněž univerzitním městem, neboť zde sídlí Západočeská univerzita, Lékařská univerzita Univerzity Karlovy v Plzni a pobočka Metropolitní univerzity Praha.
Doprava
Plzeň je významnou dopravní křižovatkou.
V oblasti silniční dopravy je nejvýznamnější dálnice D5 (E50), která těsně míjí Plzeň jižním obchvatem v západovýchodním směru. Dále Plzeň protíná v severojižním směru komunikace silnice I. třídy číslo 20 (E49) směřující na jihu do Českých Budějovic a na severu do Karlových Varů. Ve stejném severojižním směru protíná Plzeň i silnice I. třídy číslo 27 směřující na jih jako E53 do Klatov a Železné Rudy, severním směrem pak do Mostu. Poslední významnou silnicí je silnice I. třídy číslo 26, směřující jihozápadním směrem do Domažlic a směrem východním jako přivaděč k dálnici D5 do Ejpovic. Silnice číslo 26 v obou částech a silnice číslo 20 a 27 v jižní části spojují Plzeň s dálnicí D5.
Rovněž v rámci železniční dopravy je Plzeň významným uzlem, ve kterém se protíná hned několik tratí. Především Plzní prochází 3. tranzitní koridor ve směru Praha – Plzeň – Cheb (trať 170 dle knižního jízdního řádu), jižním směrem pak tratě 180 Plzeň – Domažlice – Furt im Wald, 183 Plzeň – Klatovy – Železná Ruda a 190 Plzeň – České Budějovice. Na sever pak vede trať 160 Plzeň – Žatec.
V těsném okolí Plzně se nacházejí dvě letiště. První je neveřejné mezinárodní letiště Plzeň – Líně (LKLN) s betonovou dráhou, kde sídlí i letecká záchranná služba. Druhým je letiště Plzeň-Letkov (LKPL) s travnatou přistávací plochou. Ačkoliv obě letiště nesou v názvu Plzeň, nachází se až za hranicí Plzně. Přímo v Plzni bývalo vojenské letiště na Borech (LKPB), které však již bylo zrušeno.
Ačkoliv je Plzeň městem pěti řek, žádná z nich není splavná pro lodní dopravu, proto zde není žádný přístav. V minulosti se však uvažovalo o splavnosti Berounky a zřízení nákladného přístavu pro potřeby plzeňské Škodovky.
Kultura
Plzeň se stala Evropským městem kultury 2015, což jen dokazuje rozmanitost kulturního vyžití ve městě.
Pro veřejnost je k dispozici Divadlo Josefa Kajetána Tyla, které má dvě scény (Velké a Komorní divadlo), Divadlo Alfa, Divadlo Dialog, Divadlo pod lampou, Divadlo Miroslava Horníčka, Divadlo Špalíček, Divadlo V Boudě, c.k. Divadlo Pluto, Divadelní spolek Jezírko, Divadélku JoNáš, a další.
Pravidelné filmové projekce pro veřejnost zajišťují multiplexy CineStar v OC Olympia a Cinemacity v OC Plaza a také kino Beseda. V letní sezóně pak příležitostné filmové projekce v rámci filmového festivalu Hrákula v Hradišti či Doudlevcích, Lochotínské letní kino LOLEK či letní kino v plzešnkém amfiteátru.
Ve městě je rovněž celá řada galerií např. Západočeská galerie, Galerie města Plzně, Galerie Jiřího Trnky, Galerie Paletka, Univerzitní Galerie, Galerie U Svaté Anny, Galerie Evropský dům, Galerie Azyl, Výstavní galerie UVU, Trigon Gallery, Galerie D, Visio Art Galery, Galerie Bílé nároží, Galerie U andělíčka, Galerie Profi rám, Galerie Chodba a další.
Důležitou součástí plzeňské kultury jsou i muzea např. Západočeské muzeum, Národopisné muzeum Plzeňska, Pivovarské muzeum, Diecézní muzeum, Patton Memorial Pilsen, Muzeum strašidel, Techmania Science Center, Muzeum loutek, a další.
Svou neodmyslitelnou úlohu mají i plzeňské knihovny, kupříkladu Knihovna města Plzně (23 poboček a bibliobus), Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, Knihovna Alliance française de Plzeň, Studijní knihovna Amerického centra v Plzni, Německá, rakouská a anglická knihovna v rámci Evropského domu, Knihovna Západočeského muzea, Knihovna sv. Tomáše Akvinského, Alternativní knihovna Dům u Slunce a další.
V neposlední řadě patří do kulturního dění různá kulturní centra jako Měšťanská beseda, Kulturní dům Peklo, Kulturní dům Šeříkovka, Kulturní dům JAS, Buena Vista Club a řada dalších klubů s nejrůznějším zaměřením
Významnou součástí plzeňské kultury je i Plzeňská filharmonie či Hvězdárna a planetárium Plzeň.
Osobnosti
Jakub Auguston, barokní architekt a stavitel
Jaroslav Beneš – fotograf
Josef kardinál Beran
Rudolf Cortés, herec a zpěvák
Petr Čech, fotbalový brankář
Bohuslav Ebermann, hokejista, mistr světa 1977
Kateřina Emmons, olympijská medailistka ve střelbě
Jiřina Fuchsová, spisovatelka
Karel Gott, zpěvák
Peter Grünberg, fyzik, nositel Nobelovy ceny
Miroslav Horníček, herec a komik
Luboš Hruška, politický vězeň komunistického režimu a tvůrce Meditační zahrady v Plzni
Karel Janovický, hudební skladatel
Milan Kajkl, hokejista, mistr světa 1976 a 1977
Bimba – Bohumil Konečný, malíř, kreslíř, ilustrátor
Martin Kopecký, purkmistr královského města Plzně v letech 1828-1850
František Kovářík, herec
Milan Kraft, hokejista
František Krásný, architekt
František Kreuzmann, herec
Jiří Kučera, hokejista
Jiří Langmajer, divadelní, filmový a televizní herec, držitel Ceny Thálie pro umělce do 33 let v roce 1999
Josef Mandl, malíř
Matouš Mandl, právník a purkmistr města
Václav Pech jr., rallyeový jezdec, pětinásobný Mistr republiky a Mistr Slovenska
Jindřich Plachta (Jindřich Šolle), herec a komik
Jana Preissová, herečka
Marie Rosůlková, herečka
Helena Růžičková, herečka
Pavel Samiec, akordeonista, hudební skladatel
Jaroslav Skála, zakladatel první záchytné stanice
Josef Skupa, autor Spejbla a Hurvínka
Martin Stelzer, plzeňský stavitel (Měšťanský pivovar, Velká synagoga, Saský most)
Martin Straka, hokejista, olympijský vítěz 1998 a mistr světa 2005
Jiří Suchý, divadelník, básník, hudebník
Petr Sýkora, hokejista, mistr světa 1999 a 2005, vítěz Stanley Cupu 1999/2000 a 2008/2009
Fritz von Scholz, generál
Radomír Šimůnek, cyklokrosař
Vojtěch Šíp, sochař
Růžena Šlemrová, herečka
Jiří Trnka, výtvarník, ilustrátor, scenárista a režisér animovaných filmů
Václav Trojan, hudební skladatel a hudební pedagog
Josef Větrovec, herec
Marek Wollner, novinář
Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel
Petr Čech, fotbalový brankář
Josef Linda, pravděpodobný autor Rukopisu královédvorského a Zelenohorského
Pavel Nedvěd, fotbalista
Bedřich Smetana, hudební skladatel
František Křižík, vynálezce a podnikatel
František Schwarz (1840 – 1906), úředník, propagátor české kultury a školství, autor publikací o veřejné správě
Emil Škoda, zakladatel podniku Škoda
Sport
V Plzni působí významné sportovní kluby a rovněž se nacházejí různá sportoviště. Mezi nejvýznamnější patří fotbalový klub FC Viktoria Plzeň či hokejový HC Plzeň 1929, ale i celá řada dalších klubů z nejrůznějších sportovních odvětví jako například atletika, sportovní střelba, tenis, házená a celá řada dalších. Mezi nejvýznamnější sportovní areály patří Městský stadion ve Štruncových sadech, Zimní stadion „ČEZ Aréna“, areál TJ Slavia VŠ Plzeň na Borech, komplex TJ Lokomotiva Plzeň na Slovanech, SKP Rapid na Lopatárně, Škoda Sport Park a další.
Církve
Od 31. května 1993 je sídelním městem biskupa Plzeňské diecéze římskokatolické církve. V Plzni rovněž působí např. Pravoslavná církevní obec, Židovská obec Plzeň, Svědkové Jehovovi, Plzeňská diecéze Církve československé husitské, Budhistické centrum Plzeň, Církevní sbor Evangelické církve augsburgského vyznání v ČR, Křesťanský sbor Plzeň, Obec unitářů, Farní sbor Českobratrské církve evangelické, Farnost Evangelické církve metodistické, Sbor Církve adventistů sedmého dne a další.
V Plzni působí rovněž celá řada společenství, kongregací, řádů, jako například Dcery Panny Marie Pomocnice (salesiánky – FMA), Kongregace Milosrdných sester Svatého Kříže (SCSC), Kongregace Sester sv. Josefa z Chambéry, Ordo vignum (zasvědcené panny), Česká kongregace sester dominikánek, Řád bratří kazatelů (dominikáni – OP), Řád menších bratří (františkáni – OFP), Salesiáni Dona Boska (SDB), Koinonia Jan Křtitel,
Symboly města
Znak města Plzně
Znak města Plzně je cenným dědictvím města, konstantou, která zosobňuje identitu města a odráží jeho historii. Je užíván v komunikaci města jako instituce, k reprezentačním účelům města apod. Na jeho užití mají právo i občané města, nejde-li o užití ke komerčním účelům či propagaci jejich podnikatelské činnosti.
Souhlas s užitím znaku jiným osobám nebo k propagačním účelům či propagaci podnikatelské činnosti uděluje Rada města Plzně. Žádost Radě města Plzně předkládá žadatel, spolu s plným popisem projektu a záměru užití znaku, prostřednictvím Archivu města Plzně. Vzhledem k procesním potřebám předložení žádosti je nutné žádost k Archivu města Plzně podávat nejpozději 1 měsíc před tím zasedáním Rady města Plzně, kde je možné z hlediska časového harmonogramu projektu, svolení udělit. .
Projekty, které byly předloženy k posouzení Komisím města Plzně a aspirují na přidělení grantu či dotace ze strany města Plzně a svou povahou si žádají užití znaku města Plzně, jsou ke schválení Radě města Plzně předkládány spolu s žádostí o možnost užití znaku města Plzně. Návrh usnesení předkládá příslušná Komise rady. Žadatel je povinen uvést v žádosti o dotaci či grant požadavek na užití znaku města Plzně. Způsob užití znaku konzultuje v případě udělení souhlasu RMP žadatel s Archivem města Plzně či Odborem prezentace a marketingu, kde získá potřebné podklady.
Prapor města
Prapor (vlajka, korouhev, standarta apod.) města má čtvrcený list, v žerďové části horní pole bílé, dolní zelené, ve vlající části horní pole žluté, dolní červené.
K užívání praporu není nutný souhlas orgánů města, i prapor lze užívat pouze důstojným způsobem.
Prapor se užívá zejména ke slavnostní výzdobě města a k označení budov, v nichž sídlí orgány města včetně orgánů městských obvodů. Je-li prapor užíván společně s jinými prapory či vlajkami, náleží mu nejčestnější místo.
Městská pečeť
Městské historické pečetidlo Plzně z roku 1307 má tuto podobu: V kotouči o průměru 82 mm je obraz srdečního štítku městského znaku (bez štítu). Po obou stranách věží je v pečetním poli ještě ozdobná ratolest. Při okraji pečetě je perlovcem oddělený opis gotickou majuskulou: + SIG / ILLV . CIWITATIS. D . NOWA . PILSEN REGI . B / OhIE, který je nahoře přerušen střechami obou věží.
Pečetí se výhradně červeným voskem.
Městská pečeť je primátorskou insignií, její užívání je ve výhradním právu primátora a je nepřenosné. Primátor může darovat vyobrazení městské pečeti občanům města a dalším fyzickým osobám, které se zasloužily o rozvoj Plzně, její propagaci, ochranu jejích práv a zájmů a podobně, nebo významným zahraničním návštěvníkům města.
Primátorský řetěz
Primátorský řetěz ze dne 16. listopadu 1912 (Čestný úřední řetěz pro purkmistry královského města Plzně), tvoří 14 dílů (článků) spojených vždy třemi očky a závěsný zlatý medailon. Středový (závěsný) článek je opatřen na líci vyobrazením historické městské pečeti a na rubu obrazem žehnání plzeňské radnici. Dva články řetězu jsou opatřeny historickým znakem Království českého, jeden článek je opatřen plastikou krále a císaře Rudolfa II., jeden plastikou krále a císaře Karla IV. Zbývající články jsou opatřeny polodrahokamy v městských barvách. Na líci závěsného medailonu je vyobrazen král a císař František Josef I., po stranách zemský znak rakouský a český, nahoře převyšuje medailon česká královská koruna a dole jej přesahuje zavěšené Zlaté rouno. Na rubu medailonu je znak města Plzně bez štítonoše a honosných kusů a po obvodu je opatřen nápisem „Zastupitelstvo kr. města Plzně svému purkmistru MDCCCCXII“.
Řetěz je oprávněn a při slavnostních příležitostech a úředních výkonech zvláštního významu také povinen nosit primátor města.
O cenění města
Cena města Plzně
Cena města Plzně je určena zejména k ocenění fyzických osob nebo vědeckých kolektivů, případně právnických osob nebo jejich organizačních složek, za významná vědecká díla v oborech společenských věd, objevy v oboru přírodních věd nebo rozvinutí technického pokroku novými technologiemi. Cena může být udělena i za významné umělecké dílo spojené s Plzní., není ale určena k oceňování politických zásluh ani celoživotního díla.
Cena 1. června
Cena 1. června, připomínající veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953 (Den prvního zvonění), se uděluje zejména za významný přínos k objasnění a prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti a za důslednou obhajobu lidských práv a svobod prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize. Cena může být udělena i za dlouholetou publicistickou činnost a za soustavné prosazování uvedených principů i za jednotlivé práce, které zvlášť významně přispěly k jejich pochopení nebo prosazení principů demokratického právního státu.
Čestné občanství města Plzně
Zastupitelstvo města Plzně uděluje čestné občanství města Plzně jako nejvyšší čestné osobní vyznamenání udělované městem.
Čestné občanství lze udělit fyzické osobě bez ohledu na její státní příslušnost, která se významnou měrou zasloužila zejména o rozvoj města, jeho vzhled, propagaci či pověst.
Pečeť města Plzně
Plaketu s vyobrazením městské historické pečetě uděluje primátor podle své úvahy osobám, které se zasloužily o rozvoj města, jeho propagaci, ochranu jeho práv a zájmů nebo jiným způsobem napomohly zvýšení prestiže města. Plaketu může primátor udělit i významným zahraničním návštěvníkům města, ústavním činitelům České republiky nebo primátorům či starostům jiných měst.
Partnerská města
Birmingham (Alabama), Spojené státy americké
Hengelo, Nizozemsko
Izmir, Turecko
Jekatěrinburg, Rusko
Limoges, Francie
Lutych, Belgie
Reykjavík, Island
Řezno, Německo
Santo André, Brazílie
Takasaki, Japonsko
Winterthur, Švýcarsko
Žilina, Slovensko
Literatura a zdroje:
- Kolektiv: Historický atlas města Plzně, Plzeň: Statutární město Plzeň, Historický ústav Akademie věd ČR, v.v.i, Praha, 2009
- Kolektiv, editor V.Dudák: Plzeňsko – příroda, historie, život. Baset, 2008
- Wikipedia – Plzeň
- Wikipedia – Statut
- http://web.zcu.cz/plzen/geography/index-cz.html
- http://www.sedmicka.cz/plzen/clanek/sedm-plzenskych-nej-hledali-jsme-na-dne-i-na-vrcholu-144751
[1] Terminus ante quem představuje listina basilejského biskupa Petra z roku 1300 udělující odpustky těm věřícím, kteří v určené svátky navštíví dominikánský kostel v Plzni
hledám původ názvu štruncovy sady