Městská čtvrť Doubravka je dominantou severovýchodní části Plzně na celkové katastrální výměře 6,24 km2.
První zpráva o Doubravce pochází z roku 1338, kdy měšťan Kondrád z Dobřan odkazuje špitálu Máří Magdalény 2 kopy grošů ze zdejšího opevněného dvorce. Za své jméno vděčí okolnímu porostu.
Historie obce je neodmyslitelně spojena s historií kostela sv. Jiří., který představuje nejstarší stavební památku na území dnešní Plzně z konce 10. století.
Vznik je spojován s návratem druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha do Čech roku 992, který přivádí s sebou několik benediktinských mnichů. Pro tyto chtěl nechat po dohodě s knížetem postavit klášter v Břevnově u Prahy. Do té doby dal postavit klášteřík zvaný Kostelec P. Marie. Klášteřík i kostel je obsažen v dnešní stavbě kostela sv. Jiří. Dělící zeď obou objektů je patrná v podlaze a zvenku je patrná předrománská apsida.
O vlastní osadě (opevněném dvorci se dvěma selskými usedlostmi) je zmínka v roce 1351 a poté až roku 1509, kdy dvorec za 130 kop grošů českých kupuje město Plzeň od sester Magdalény, Kateřiny, Doroty a Johanky z Doubravky.
Při hlavní cestě do Prahy, která Doubravkou procházela, vzniká někdy na počátku 17. století krčma (první zpráva z roku 1621), dále ovčín (1617) a kovárna (1643). V 18. století zde byla založena kořalna (1779) a také lazaret. Při kostele byla poustevna, ale za Josefa II. byla instituce poustevníka zrušena.
Na hřbitově je barokní kostnice z druhé čtvrtiny 18. století. Podle pověsti je zde pochován Jan Sladký Kozina (tajně doubraveckými sedláky).
Koncem 18. století měla Doubravka již 35 usedlostí.
Od počátku 17. století se zde rozvíjel i průmysl. Vznikl měděný hamr a později lopatárna, která v roce 1854 vyrobila 15000 lopat (od roku 1870 se zde vyráběli i zbraně). Byl tu rovněž papírenský mlýn. V roce 1890 tu existovali dvě tkalcovny na bavlněné zboží, sklárna a další provozovny.
Roku 1880 měla Doubravka 545 obyvatel, roku 1910 4811. V roce 1910 se ustavilo Družstvo stavby rodinných a dělnických domků v Doubravce (především z železničních zřízenců), které zakoupilo pozemek mezi tehdejší okresní silnicí (dnešní Masarykova ulice) a Špitálským lesem, jež rozdělilo na 6 stavebních bloků, kde mělo stát 61 domků. Stavba započala na jaře roku 1911 a do konce roku bylo postaveno 46 většinou přízemních, výjimečně jednopatrových domků.
Vždy pro dva domky byla společná studna, záchody byly uvnitř, žumpy na dvoře. Každý domek měl zahrádku a zděný chlívek. Na počátku 20. století byl postaven Spolkový dům Svornost.
V blízkosti Zábělské ulice byla postavena kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla roku 1909 benediktována. V roce 1960 byla beze stopy zbourána kvůli nové komunikaci.
V roce 1909 byl otevřen ústřední hřbitov s kostelem sv. Václava z roku 1900 podle návrhu arch. J.Farkače. Jedná se o pseudorománskou centrálu sklenutou kupolí. Opodál stojí krematorium z roku 1926 podle návrhu Hanuše Zápala.
Od roku 1833 jezdil přes Doubravku dostavník do Prahy, od roku 1862 pak železnice.
Roku 1899 se doubravecké zastupitelstvo usneslo na připojení k Plzni, ale podmínky nebyly akceptovány. K připojení došlo až roku 1924.
V roce 1930 zde žilo již 7764 obyvatel. Ve snaze řešit bytovou tíseň vzniká kolonie lidově zvaná Cikánka (1931-1941).
Při ničivém náletu 17. 4. 1945 zahynulo 624 lidí, 453 bylo raněných, 120 domů zničeno, 154 poškozeno těžce a 2053 lehce. V 70. letech 20. století začaly růst činžovní domy a od roku 1962 i doubravecké panelové sídliště.
