Kostel sv. Jiří v Malesicích


Rubriky

S ohledem na skutečnost, že níže uvedená informace o kostelu sv. Jiří, je jediná mně známá ucelená informace o této stavbě, rozhodl jsem se ji uvést v nezměněné podobě, tak jak jsem  ji kdysi a kdesi  na internetu objevil. Dnes si bohužel jen mlhavě vybavuji, že to mohlo být na webových stránkách Plzeňského kraje, ale příslušná část je tohoto webu je poněkud nefunkční. Pokud se mi podaří autora nebo zdroj časem objevit, tuto informaci doplním. Pro úplnost ještě dodávám, že kostel svatého Jiří v Malesicích se stal  31.12.2004 součástí Římskokatolické farnosti u katedrály v Plzni. Objekt je rovněž nemovitou památkou pod číslem rejstříku 17871/4-1389.

Popis kostela

Kostel v MalesicíchKostel je jednolodní orientovaný se čtvercovým gotickým kněžištěm a barokní lodí, k níž na jihu přiléhá hranolová věž se sgrafity z roku 1597 s helmou. Opraven 1947. Ve spodní části věže jsou sgrafita, obnovená na sklonku 40. let 20. stol. Presbyterium z počátku 14. stol je sklenuto křížovou žebrovou klenbou se svorníkem ve tvaru růžice. Dochováno též gotické sanktuárium. Kostel byl přestavěn a prodloužen r. 1815. Presbyterium je takřka čtvercového půdorysu o vnitřních rozměrech 4.8m v ose S-J a 4.9m v ose Z-V. Kněžiště je zaklenuté křížovou žebrovou klenbou. Žebra dosedají na konzole vetknuté do zdiva v koutových částech presbyteria. Žebra mají obdélný (resp. klínový) tvar, ve spodní části dovnitř obloukovitě probraný – sešikmený. Ve vrcholu klenby žebra svírá svorník kruhového tvaru, který je kamenicky opracován do tvaru růžice o dvou řadách okvětních lístků (třetí řada – nejspodnější, je vyvedena pouze náznakem). Konzola má tvar poloviny osmibokého, směrem dolů se zužujícího jehlanu. Vítězný oblouk na západní straně presbyteria je hrotitý, se sešikmenými hranami, bez soklu. Světlá šířka otvoru, kterým se kněžiště otevírá do lodi, je 3.4m. Zdivo vítězného oblouku je široké 0.9m. Jižní stěna kněžiště je prolomena oknem druhotného tvaru (původní okno, gotické, mělo bezpochyby úzký obdélný tvar, v horní části lomený). Okno je shora sklenuté stlačeným obloukem. Okenní špaleta je z vnitřní strany takřka pravoúhlá, protažená v šířce okna až k podlaze (šířka okenní špalety činí 1.98m, vnitřní hloubka niky 0.74m). Okno je jednoduché, dělené do šesti horizontálních řad a šesti řad vertikálních (tabulky čtvercové). V sousedství jižní okenní špalety je na vnitřní straně směrem východním další nika, zde o šířce 1.63m a hloubce 0.53m. Nika je sklenutá stlačeným segmentem. Z vnitřní strany východní zdi kněžiště se dochovala špaleta původního gotického hrotitého okna, které je dnes z vnější strany zaslepené. Šířka okenní špalety v líci stěny je cca 1.1m. Okno bylo založeno zhruba v podélné ose stavby. Severní stěna kněžiště je členěná vstupem do sakristie a dále sanktuáriem. Vstup do sakristie je rámován kamenným, bohatě profilovaným portálem (profil tvoří svazek tří prutů) sedlového tvaru. V nadpraží portálek zdobí prázdný erbovní štítek. Světlá šířka dveřního otvoru je 0.83m, světlá výška 1.81m. Šířka kamenného ostění je 0.17m. Svazkové pruty portálu jsou nasazené až ve výšce 0.55m od podlahy. Dveřní špaleta je na straně severní rozevřená (světlá šířka 1.24m), shora sklenutá stlačeným obloukem. Dveře jsou jednokřídlé, dvoukazetové, opatřené fládrováním. Dveřní kování je klasicistního původu. Východně od vstupu je na severní stěně kněžiště nika sanktuária. Má obdélný stojatý tvar. Z vnější strany niku kryjí železná dvířka, zvenku zdobená šikmo kladenou páskovinou, z vnitřní strany plná, uzavřená tabulí plechu přinýtovanou k páskům. Dvířka jsou uchycena dvěma závěsy na železný rámeček vetknutý do zdiva. Z původní výbavy sanktuária se kromě dvířek dochoval i pozoruhodně řešený zámek na rozvoru, umístěný z vnitřní strany. Fasáda presbyteria je velmi jednoduše pojatá, korunní římsa na straně severní a jižní je fabionová (viz použití tvarovek), východní stěna je zcela bez členění. Kolem oken na straně severní a jižní jsou ploché pasparty. Oválné okno osvětlující spodní část schodišťového přístavku při východní straně sakristie má kamenné ostění s lištou po vnějším i vnitřním obvodu. Okno kryje probíjená mříž vetknutá do ostění. Sakristie sousedí s presbyteriem ze severní strany. Má přibližně obdélný půdorys o rozměrem 4.08m v ose S-J a 3.26m (při jižní zdi) a 3.58m (při severní zdi) v ose Z-V. Interiér je zastropen dvojicí placek zaklenutých do pasů. Ze severní strany je sakristie osvětlena oknem obdélného tvaru. Okenní špaleta je z vnitřní strany rozšířená, shora zaklenutá stlačeným obloukem. Okno je dvoukřídlé, šestitabulkové. V okenní špaletě je z vnější strany mříž. Na západní straně je dveřní otvor. Dveřní špaleta je sklenutá stlačeným obloukem. Vnitřní šířka dveřní špalety je 1.33m Dveře jsou jednokřídlé, dovnitř otevírané. Jižně od dveřního otvoru je západní stěna sakristie prolomena nevelkým zaklenutým otvorem (šířka 0.63m, hloubka 0.53m), který snad v minulosti sloužil jako krbeček (nika má náznak sopouchu). Podlaha sakristie je vyložena kamennými plotnami. Podle otisku dochovanému na stěně mezi sakristií a presbyteriem v části nad současnou klenbou byla sakristie původně sklenutá patrně křížovou klenbou shodného řešení se zastropením presbyteria. K východní stěně sakristie byl druhotně přistavěn přístavek s dveřmi, kterými je možné vstoupit do podkroví nad sakristií a dále nad presbyteriem a lodí. Dveře vzpomenutého přístavku jsou na severní straně, východně od okna, které osvětluje sakristii. Jsou dřevěné, jednokřídlé, ven otevírané, osazené do líce fasády. Nade dveřmi je vytažena fabionová římsa, která probíhá podél celé severní stěny sakristie v úrovni koruny zdiva. Schodiště v prostoru při sakristii a nad ní je dřevěné, žebříkové. Část schodiště přilehlá k severní stěně presbyteria narušuje původní úroveň zakončení zdiva presbyteria, aby byl umožněn lepší přístup do půdy. Zde je také možné spatřit v úrovni koruny zdiva presbyteria z pískovcových kamenů opracované tvarovky pův. římsy, zřejmě fabionové. Východní štít přístavku k sakristii je zděný z pálených cihel. Ve spodní části východní stěny přístavku je oválné ležaté okno s mříží v kamenném ostění (zdivo je kamenné), v horní části je kruhové okénko (ve stěně cihelné). Obdobné malé kruhové okno je prolomené i v horní části západního štítu sakristie (nad vstupem do sakristie). Loď je plochostropá, na západní straně s kruchtou. Strop je opatřen fabionem, který dosedá na profilovanou římsu obíhající po celém vnitřním obvodu lodi. Východní stěna lodi, otevřená do kněžiště lomeným vítězným obloukem, je široká 7.05m. Rozdílnou výšku mezi podlahou presbyteria a lodi vyrovnávají dva směrem do lodi obloukovitě vyklenuté kamenné schody. Severní stěna lodi je prolomena trojicí polokruhem zaklenutých oken s rozevřenou okenní špaletou. Okna jsou jednoduchá, s poutcem, dělená do čtyř obdélných křídel členěných dále vždy do šesti tabulek. Závěr je vyplněn trojicí tabulek ve tvaru kruhové výseče. Nejzápadněji položené okno leží v ose kruchty. Západní strana lodi je vyplněna tělesem zděné kruchty vynášené dvěma dvojicemi hranolovitých sloupů nahoře s rozšířenými hlavicemi. Na sloupy dosedají klenební pasy založené do tvaru stlačeného oblouku. Plochy mezi pasy vyplňují plackové klenby. Hloubka kruchty (v ose V-Z) je 6.2m. O tuto šířku také byla roku 1815 celá loď prodloužena západním směrem. Kruchta je přístupná schodištěm vybudovaným v podkruchtí v JZ koutové části lodi. Schodiště je zděné, dvouramenné, levotočivé. Přístup na schodiště ze severní strany zajišťují jednokřídlé dřevěné, ven otevírané dveře, z vnější strany členěné ponořenou drážkou do dvou kazet. Ty jsou opatřeny jednoduchým zámkem na podložce barokizujícího typu. V sousedství dveřního zámku je osazena zdobně pojednaná dveřní úchytka. Dveře jsou na povrchu opatřené fládrováním. Západní stěna lodi je v podkruchtí členěna dveřním otvorem se segmentovitě zaklenutou a rozšířenou špaletou. Dveře jsou dřevěné, dvoukřídlé, kazetové. Dveřní závěsy jsou barokizujícího tvaru. Zámek je krabicový, jednoduchý, bez výzdoby. V ose nad vstupem je v úrovni kruchty okno obdobného tvaru s okny na straně severní. Okenní špaleta je zde však zaklenutá stlačeným segmentem. Tvar okenního otvoru zde kopíruje i průběh římsy pod fabionem. Podlaha kruchty je vyložená z pálených šestibokých dlaždic. V podkruchtí a v celé lodi jsou na podlaze kamenné plotny. Jižní strana lodi je kromě trojice oken shodného tvaru s okny na straně severní (nejvýchodněji položené okno je novodobé) členěna ve druhé ose od východu oratoří a vstupem do podvěží. Oratoř byla zřízena v patře věže přiléhající k lodi z jižní strany (blíže viz popis věže). Fasáda lodi je zdobena při JZ a SZ nároží bosovanými pilastry, které „nesou“ plochý pás – kladí, na které dosedá profilovaná korunní římsa. Mezi ostěním vstupu na západní straně lodi a profilovanou římsou (supraportou) je v omítce vytaženo vročení 1815 – 1947 (1815 prodloužení lodi, 1947 oprava fasád). Okno tamtéž (osvětlující kruchtu) je lemované plochou paspartou. Sokl je vyložen velkými pískovcovými deskami, při vstupu je pětistupňové kamenné schodiště. Plochou paspartou jsou lemovaná také okna na straně severní a jižní. Věž přiléhá z jižní strany k lodi. Byla postavena nejpozději v 18. století, je však nepochybně staršího původu. Má zhruba čtvercový půdorys. Přízemí věže je přístupné z jižní strany dveřním otvorem nebo ze strany severní vstupem z lodi. Průchod z lodi je sklenut polokruhem, samotná dveřní špaleta je však zaklenutá stlačeným segmentem. První nadzemní podlaží věže je zaklenuté plackou. Ve východní části věže tamtéž je schodiště na oratoř s dřevěnými schodnicemi o šířce 0.95m, na straně západní je nika o šířce 2.27m a hloubce 0.72m. Vstup na schodiště z podvěží uzavírají dřevěná dvířka s navzájem odsazenými příčníky. Mezi střední částí podvěží a částí při dveřích na jižní straně je v úrovni stropu výrazný výškový rozdíl (vyšší světlá výška je při dveřích – tato situace zde vznikla po dodatečném vložení schodiště a oratoře, přičemž původní strop přízemí věže, dnes v úrovni oratoře, je sklenut přibližně křížovou klenbou s hřebínky). Plackovou klenbu v „podoratoří“ odděluje od části podvěží při jižním vstupu klenební pas o velmi nízkém, ve středu takřka nulovém vyklenutí. Podvěží je opatřené dlažbou z kamenných desek shodného typu s dlažbou v lodi. Vstup na straně jižní je z vnější strany vymezen ostěním sklenutým polokruhem a opatřeným patkami. Dveře jsou dvoukřídlé, dřevěné, s klasovitým členěním. Nad dveřními křídly je profilovaný poutec nesoucí nadsvětlík dělený do čtyř ploch. Z vnitřní strany nadsvětlík kryje kovaná, bohatě zdobená mříž. Dveře patrně klasicistního původu (nelze vyloučit rok 1815) mají jednoduchý krabicový zámek a velmi jednoduše řešené závěsy. Oratoř vložená do původního přízemí věže se otevírá do lodi širokým otvorem s vodorovným nadpražím, v koutech s náběhem segmentové klenby. Na otvor dosahující cca šířky zdiva lodi navazuje užší otvor sklenutý stlačeným polokruhem, prolomený ve zdivu věže. V úrovni podlahy oratoře vybíhá směrem do lodi trojboký balkón s dřevěným zábradlím posazeným na vyzděné podestě opisující ve spodní části tvar otvoru prolomeného do zdiva lodi. Zábradlí má dřevěné profilované madlo a na lícní straně ponořená zdobná „zrcadla v rámech“. Prostor oratoře od chodby při vyústění přístupového schodiště v patře odděluje plná zděná příčka s dřevěnou zárubní s vodorovným nadpražím, do které jsou vsazeny jednokřídlé dvoukazetové dveře otevíravé směrem do kruchty, v horní části prosklené s dělením do čtyř tabulek. Strop oratoře tvoří původní křížová klenba podvěží s výrazně vytaženými hřebínky. Strop původního podvěží, dnes patra v úrovni oratoře, původně svojí nivelitou korespondoval s úrovní stropu lodi. Patro věže, dnes její třetí nadzemní podlaží, je přístupné z půdy nad lodí. Celá výška věže od kordonové římsy (založené přibližně v úrovni koruny zdiva lodi a presbyteria) až ke korunní římse věže je jeden prostor, do kterého je vložena mohutná dvoupatrová zvonová stolice. Obě úrovně „pater“ zvonové stolice jsou přístupné z půdy nad lodí a to otvory prolomenými v severní stěně věže. Spodní otvor má vodorovné nadpraží, které tvoří kamenný překlad. Ve spodní části otvoru se dochovaly stojky ostění. Chybějící část ostění zde nahradily pálené cihly. K podlaze spodního patra zvonové stolice (podlaha je nad klenbou tvořící strop oratoře) vedou od spodního otvoru v severní straně věže dřevěné schody. Horní část patra zvonové stolice je přístupná otvorem prolomeným ve zdivu severní stěny věže zhruba v ose se spodním vstupem. Otvor je v půdě přístupný po dřevěném jednoramenném schodišti. Na lícní straně severní stěny věže se dochoval otisk po původním tvaru sedlové střechy, která byla vložena mezi střechu lodi a věž (původně byla nižší než je tomu dnes). Stěny věže byly vyzděné z lomového kamene, se sporadickým použitím cihel. Celé patro zvonové stolice bylo v minulosti osvětlované ze západní, jižní a východní strany vysokými úzkými lomenými okny, směrem k líci s rozšířenou okenní špaletou. Okna byla ve své výšce druhotně zhruba z poloviny ve spodní části zaslepena (v líci zdiva do úrovně plochy obvodového pláště, v interiéru zhruba do poloviny tloušťky zdiva). Okna jsou dřevěná, žaluziového typu. Konstrukce zvonové stolice má v obou patrech vždy tři vazby tvořené trojicí trámů (oba vnější trámy jsou šikmo kladené, střední je osazen na svislo) čepovaných do vazných trámů a v horní části spojených. Tyto „vazby“ jsou vloženy do trámového rámu o třech polích, které jsou vzájemně provázány ondřejským křížem plátovým spojem s dřevěnými čepy. Svislé prvky rámu jsou spojené s vaznými (stropními) trámy šikmými vzpěrami (plátový spoj). Zvonová stolice nese ve své horní části dva nestejně velké zvony, větší s dochovanou hlavou a pětiřádkovým, v pozitivu litým nápisem v dekorativně pojednaném rámečku, který je umístěn na krku. Spodní řádek je věnován vročení 1654. Nápis upomíná na Melichara Matouše Michelina z Plzně. Zvon je kromě nápisu a vročení opatřen na krku také reliefem P.Marie lemovaném svatozáří. Zdobený je i čepec. Menší zvon je v horní části (v úrovni čepce) opatřen jednořádkovým textem. Zvon nemá původní hlavu, tu nahradila železná traverza. (Druhý z 15. století s nápisem v gotické minuskuli „Zdrávas Maria milosti plná, pán s tebou..“. Třetí nese nápis „Iacob Wilhelm Seitz hat mich gegossen in Pilsen 1782 – Leopold baro de Schirnding“. Čtvrtý je zasvěcený sv. Janu Nepomuckému a pochází z r. 1863-opis z Kamper-Wirt, Soupis památek uměleckých a historických v pol.okresu Stříbrském). Nad patrem zvonové stolice je trámová konstrukce (kolmo na sebe napojené trámy, které jsou propojené šikmo čepovanými trámky), oddělující prostor se zvony od krovu věže. Zvonovitý tvar věže je zakončen makovicí a křížem. Fasáda věže je od patra (oratoře) až do úrovně korunní římsy zdobena motivem jednoduše pojednaného renesančního sgrafita. Pod plochou kordonovou římsou založenou v úrovni koruny zdiva lodi a dále v horním závěru lomených oken věže je pás s motivem „věčné vlnky“. Nad horním pásem s uvedeným motivem je lehce vysazený plochý pás, který přímo navazuje na profilovanou korunní římsu. Kolem okenních špalet je vytažena úzká plochá pasparta. Sgrafito je produktem období 1.poloviny 20. století, lze však předpokládat, že při rekonstrukci obvodového pláště vycházel autor návrhu z původní situace. Krov a střechy. Krov sedlové střechy nad presbyteriem je hambalkový, typu ležaté stolice. Plná vazba krovu se dochovala při východním štítu presbyteria. Trámky mají plátové spoje. Úroveň hřebene střechy nad kněžištěm dosahuje úrovně hřebene střechy nad lodí. Východní štítová stěna si v podkrovní části uchovala otvory po kulatině z lešení. Ve štítu je úzké obdélné svisle kladené okénko. Okenní špaleta je rozšířená. Krov nad lodí je hambalkový o dvou stojatých stolicích. Spoje jsou čepové. Střecha nad lodí je sedlová, na západní straně valbová. V úžlabí mezi střechou lodi a severní stranou věže je nevelká sedlová střecha (střecha v úžlabí byla původně položena níže). Střecha nad sakristií je pultová, s krokvicemi vynášenými jedním polem stojaté stolice.

 Stavební dějiny objektu

Obci dominuje vedle zámku také kostel sv. Jiří, jehož kořeny sahají až do 14. století, přičemž jako farní je uváděn již k r. 1384. V období renesance byla k lodi přistavěna věž a roku 1815 byla celá loď prodloužena západním směrem. Ze středověké fáze stavby se dochovalo presbyterium a patrně i části severní a jižní stěny lodi. Ze stejného období bezpochyby pochází i zdivo sakristie. Velmi starého původu také je východní štít presbyteria v úrovni podkroví, kde jsou na vnitřní straně zřetelné otvory po kulatinách, užitých jako podpěra lešení při výstavbě zdiva. Problematická je zde však skladba zdiva, které je z vnitřní strany velmi nerovné, jakoby přezdívané. Zatímco v případě kněžiště lze hovořit o zachování i původního zastropení (presbyterium má klenbu křížovou se žebry vynášenými konzolami a svorníkem vyhotoveným ve tvaru růžice), sakristie byla „modernizována“ vložením plackové klenby založené do pasů. Podle tvaru otisku po původní klenbě, který se dochoval na severní straně severní zdi presbyteria, byla středověká klenba sakristie patrně křížová, snad opatřená také kamennými žebry. Původní tvar gotických lomených oken se zachoval na východní straně presbyteria v části za hlavním oltářem. Třebaže okno bylo zaslepeno, zůstalo z vnitřní strany přiznané. Zřejmě ještě gotického původu bude i sanktuárium, dochované v severní zdi presbyteria. Schránka na kostelní relikvie si dosud podržela pozoruhodně řešená kovová dvířka i s původním zámkem. Gotický je i vítězný oblouk, který je lomený. Na severní straně presbyteria je při vstupu do sakristie bohatě řešený kamenný pravoúhlý portál sedlového tvaru, s plochou nečleněnou kartuší. Z renesanční fáze stavby pochází věž, která se ve své původní hmotě dochovala dodnes. Do věže byla z její severní strany z prostoru lodi vložena v 19. století oratoř. Tato úprava si vynutila také dílčí zásahy do vzhledu patra věže (severní strana). V 19. století (1815) byla prodloužena západním směrem loď a to o celou hloubku kruchty. Již předtím však zřejmě došlo k částečnému prodloužení lodi, jak to dokládá zřetelné odsazení zdiva v prostoru před kruchtou. Zde se lze pouze domnívat, že ve vzpomenuté části lodi byla původně kruchta (snad dřevěná), kterou nahradila konstrukce současného chóru. Krov nad presbyteriem se dochoval nejpozději barokní až raně klasicistní (ležatá stolice s plátovými spoji), nad lodí je hambalkový o dvou stojatých stolicích s čepovými spoji, pocházející z doby prodloužení lodi o stávající kruchtu. Ze stejného období pochází patrně i klenba sakristie a současný krov nad sakristií. Pozoruhodná a především mohutná konstrukce zvonové stolice vložená do věže, dosahující výšek dvou pater, je patrně také renesančního až renesančně – barokního původu. Z doby výstavby věže také pochází krov věže, jejíž střecha je zvonovitého tvaru. Masivní těleso zvonové stolice poukazuje na existenci zvonu zcela mimořádných rozměrů, jaký mohl bezpochyby být srovnatelný s velkým zvonem kostela sv. Jana Křtitele v Městě Touškov. (větší z obou kostelních zvonů /pochází z r. 1601/ umístěných ve věži touškovského kostela má spodní šířku 150 cm). Změnu doznala výška oken, které byly zhruba z poloviny zaslepeny. Během „modernizace“ stavby kolem r. 1815 byl také pozměněn tvar oken v kněžišti i východní části lodi, pokud lze severní a jižní stěny lodi považovat za původní. Ze stejného období patrně pochází také schodišťový přístavek, který přiléhá z východní strany k sakristii. Otázkou zůstává stáří východní stěny přístavku, která evidentně není s gotickým kněžištěm provázána, je však (až na cihelný štít) kamenná a okno v ní osazené má kamenné ostění patrně ještě renesančního, nejpozději však barokního původu (nelze vyloučit sekundární použití). Fasáda věže je zdobena motivem renesančního sgrafita, které bylo vytaženo v období 1.poloviny 20. století (1947?). Lze předpokládat, že návrh sgrafitové výzdoby vycházel z dochované situace, tj. původního řešení obvodového pláště věže nepochybně renesančního, popř. renesančně – barokního původu. Malesický kostel zasvěcený sv. Jiří představuje mimořádně cenný doklad stavebních proměn svatyň v gotickém až klasicistním stavebním slohu v lokalitách sousedících s někdejším královským městem Plzeň. Existence této stavby je o to cennější, uvědomíme – li si, že převážná většina gotických kostelů, existujících ve středověku na území pozdějšího politickému okresu Město Touškov, byla v 18. a 19.století radikálně přestavěna nebo dokonce zbořena a nahrazena novostavbami ( Březí, Chotíkov, Líšťany, Město Touškov, Úněšov). Stejně jako malesický kostel byl v 19. století také upravován kostel v Pernarci a ve Vsi Touškov. Ve všech třech případech byla západním směrem prodloužena loď. Zatímco však v případě Malesic byla, jistě pro velmi dobrý technický stav, věž ponechána bez výraznějších změn, byla u kostelů v Pernarci (býv. politický okres Město Touškov) a ve Vsi Touškov (býv. politický okres Stod) vytažena ze západního průčelí nová. Pozdně renesanční až barokní kostelní věž nalézáme v Březí, kde byl starší gotický kostel na počátku 18. století zbořen a nahrazen pozoruhodnou barokní novostavbou lodi a presbyteria, s využitím konstrukce o něco starší věže. Velmi archaický vzhled kněžiště malesického kostela umocňuje existence kamenných žeber. Z uvedených příkladů kostelních staveb si gotické kněžiště uchoval také kostel v Pernarci, to však je zde pětiboké, zatímco závěr kostela v Malesicích je trojstranný, s pravoúhlým nárožím.

Fotogalerie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *