Městská čtvrť Újezd je jako samostatné katastrální území o výměře 2,83 km2 součástí městského obvodu Plzeň 4.
Název pochází od způsobu zakládání dřívějších velkostatků, kdy panovník věnoval někomu pozemky v úmyslu založit zde ves a určil několik pánů, kteří měli stanovit hranice. A to co ujezdili, se nazývalo Újezd.
Z historického pohledu se jedná o starou kulturní půdu osídlenou již v pravěku. První historicky doložená zpráva pochází z berního rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379. Zmínka je o Horním a Dolním Újezdu, tedy z doby, kdy obec již byla rozdělena mezi dva majitele. Vystopovat lze však dokonce tři samostatné tvrze či opevněné dvorce.
První byla v držení rokycanského proboštství, poté i města Rokycan (od roku 1575) a následně i plaského kláštera (1650-1785). Poté se vlastníkem stal Klement Lothar Václav Metternich. Pozůstatky tvrze byly objeveny v roce 1977 v sýpce čp. 10. Nalezená více než 400 let stará stavba byla jednopatrová, z lomového kamene s gotickými střílnami tesanými z jednoho kusu kamene.
Druhá část Újezdu patřila před rokem 1379 Gotharu, po kterém se zde vystřídalo více majitelů. Od druhé poloviny 16. století patřila tato část (manský statek patřící k Radyni) Zikmundu Šaškovi, po kterém byla dlouho zvána Šaškovským Újezdem. Roku 1731 prodává touškovský měšťan Bedřich Uhl tuto část Újezdu městu Plzni za 6400 zlatých. Místo lenního dvora zde Plzeň vybudovala barokní dvůr, který byl v rámci raabizace roku 1779 rozparcelován. Kamenná budova se dochovala.
Třetí část patřila na konci 15. století plzeňské měšťance Anně Šafránkové z Poutnova (vlastnila i Bukovec a Červený Hrádek). Roku 1503 jej odkázala dominikánskému klášteru, který jej prodal Plzni roku 1543. Dvorec stával v prostoru dnešních čísel popisných 2 a 3. Rozdělení obce, které zaniklo až roku 1848, a bylo patrné i na jejím půdorysu, který byl prakticky rozdělen silnicí do Bukovce. V jedné části se říkalo V Brance (dnes název ulice), plzeňská část se pak nazývala Ve Dvoře díky poplužnímu dvoru. Mladší část se nazývala V Koutě. Katastrálně do Újezdu patří i Zábělá, vyhledávané výletní místo. Rozmach Újezdu nastal v druhé polovině 19. století: 1890 – 490 obyvatel a 62 domů, 1910 – 720 obyvatel a 91 domů, 1930 – 1172 obyvatel a 187 domů, 1950 – 1437 obyvatel a 319 domů, 1970 – 1571 obyvatel a 375 domů.
K elektrifikaci obce došlo v roce 1921. Od roku 1883 se v obci dobýval kaolin a zpracovával se v místní továrně. Po brzkém vyčerpání ložiska, byla továrna prodána bratrům Drechslerům, kteří zde zavedli výrobku zemitých barev glazury.
Na počátku 20. století (1908)byla na návsi postavena pseudogotická kaple. Zbourána byla v šedesátých letech 20. století (1963).
Újezd byl přiškolen do Doubravky. Roku 1899 byla zřízena samostatná škola.
Újezd byl připojen k Plzni roku 1942. V roce 1960 ustaven samostatný Obvodní národní výbor Újezd, roku 1964 byl spojen s Doubravkou.
Autobusová doprava z Plzně existuje od 50. let.
V roce 1957 bylo založeno JZD, které se roku 1961 sloučilo s JZD Červený Hrádek, Bukovec a Doubravka za vzniku JZD Újezd, v roce 1973 sloučeno s Dýšinou, Chrástem a Kyšicemi a ustaveno JZD Červený Hrádek.
Prameny a literatura:
- Bělohlávek Miroslav: Plzeňská předměstí, Plzeň: Nava, 1997
