Pomníček v Radobyčicích

Pomník v RadobyčicíchPomníček je umístěn pod stromy na Radobyčické návsi. Jedná se o kámen opatřený vyzlaceným kalichem a letopočty 1415 a 1915, čímž odkazuje na do dobu svého osazení i důvody, tedy rok 1915, který byl pětistým výročím upálení Mistra Jana Husa.

Pomník rodiny Fürthových

Jindřich Fürth

K instalaci pomníku na starém židovském hřbitově v Plzni došlo na podzim roku 2011, u příležitosti stého výročí úmrtí Jindřicha Fürtha, který vlastnil v Plzni papírnu. Továrnu, která byla postavena v místech dnešního Centrálního autobusového nádraží, nechal společně s Leopoldem Gellerem zaprotokolovat v obchodním rejstříku 15.12.1868. Výroba slámového papíru byla zastavena a továrna zrušena roku 1936. Podnikal rovněž v prodeji koloniálního a železářského zboží. Jindřich Fürth pocházel ze Sušice, kde se rodina Fürthových proslavila výrobou sirek.

Popis pomníku

 

Pomník rodiny Fürthových na Starém židovském hřbitově

Čtyřboký pomník je proveden z černého lesklého kamene. Spodní část je tvořena dvěma stupni, dále čtvercovým podstavcem, římsou a vzhůru se zužující vrchní částí. Nápisy i symboly jsou vyzlacené. Pomník je umístěn v severní části areálu starého židovského hřbitova v Plzni – Bolevci.

 

 

 

Západní strana – horní část

In
Memory
of
Heinrich Fürth
Paper maker of Pilsen
11.9.1825 – 14.10.1911
his wife
Charlotte née Augstein
1830 – 22.9.1898
and
their daughter
Helene Fürth
17.9.1868 – 26.11.1920

Západní strana – dolní část

Erected near to the grave of
Charlotte and Helene in 2011
the centenary year of Heinrich’s death
by the descendants of his son, Emil
who died in exile in France
and whose unfulfilled last wish
was that his ashes be interred
in one of his parents’ graves.

Jižní strana – horní část

In
Memory
their children who died
in infancy, in Sušice
Sigmund
born 19.10.1852
Cordelia
born 4.3.1854
Rudolf
born 6.7.1857
and their other children,
sons- and daughter-in-law
Eugenie Grüner
5.4.1856-3.10.1943
Ignaz Grüner
10.7.1844-7.10.1902
Emil Fürth
5.4.1860-18.9.1943
Sofie née Lemberger
24.9.1864-2.4.1944
Hermine Friedmann
21.1.1871-13.4.1943
Josef Friedmann
13.4.1861-7.7.1926
Friederika Friedmann
8.8.1873-25.3.1956
Hugo Friedmann
2.2.1864-29.12.1933

Jižní strana – dolní část

Samuel Fürth
died 1640
Moyses Fürth
1625-1690
Lazar Fürth
1677-5.6.1747

Východní strana – horní část

In
Memory
of
their grandsons
who fell in action
in the First World War
Edvin Grüner
26.5.1878-28.6.1916
(Sabolotiw, Galicia)
Richard Friedmann
22.10.1895-25.3.1918
(Sapignies, France)
and of
their great-granddaughter
Liselotte Grüner
17.1.1910
last seen in Saratov, Russia on
16.12.1940

Východní strana – dolní část

In Memory of
Heinrich Fürth’s forebears,
natives of Sušice from 1632

Severní strana – horní část

In
Memory
of
their grandchildren
and their families who died
in the Holocaust
Eugen Fürth
25.12.1886-7.3.1944
(Auschwitz)
Helene Elisabeth
née Pollatschek
24.4.1893-9.5.1942
(Majdanek)
Henriette Pollatschek
née Heller
26.2.1870-19.10.1942
(Treblinka)
Hans Fürth
4.8.1898-7.3.1944
(Auschwitz)
Irene née Mandl
20.11.1900-2.9.1942
(Auschwitz)
Heinz Fürth
19.9.1928-7.3.1944
(Auschwitz)
Otto Grüner
18.2.1882-6.5.1942
(Lodz)
Paula Glaser née Grüner
13.8.1881-7.8.1942
(Auschwitz)
Max Glaser
10.10.1875-12.5.1945
(Lodz)

Severní strana – dolní část

Selk Fürth
born 1722
David Fürth
1752-27.8.1818
Seeligmann Fürth
12.1.1788-18.7.1847
Literatura

Martinovský a kolektiv: Dějiny Plzně v datech. Plzeň: Nakladatelství Lidové noviny, 2004

Odkazy

Rodopis rodiny Fürthů na Geni.com
Přehledný rodopis rodiny Fürthů

Pamětní deska Marie Uchytilové

Pamětní deska Marie Uchytilové
Pamětní deska Marie Uchytilové

Pamětní deska akademické sochařky Marie Uchytilové-Kučové je umístěna na domě číslo 6 ve Zbrojnické ulici v Plzni. Autorkou této pamětní desky je dcera této sochařky Sylvie Klánová. Pamětní deska na domě byla slavnostně odhalena 20. září 2011 za účasti autorky a primátora města Plzně Martina Baxy. V průjezdu domu ve Zbrojnické ulici, na kterém  je pamětní deska umístěna, a kde akademická sochařka žila v době, kdy započala se sochařskou tvorbou při studiích v Plzni, je instalována výstava představující průřez tvorbou Marie Uchytilové. Pamětní deska, odlitá z bronzu,  je tvořena plastickým reliéfem s profilem tváře akademické sochařky Marie Uchytilové a pod ním deska s následujícím textem:

ZDE PROŽILA SVÉ DĚTSTVÍ
A STUDENTSKÁ LÉTA

MARIE UCHYTILOVÁ
AKADEMICKÁ SOCHAŘKA
1924 – 1989

JEJÍM CELOŽIVOTNÍM DÍLEM JE
SOUSOŠÍ 82 LIDICKÝCH DĚTÍ
V NADŽIVOTNÍ VELIKOSTI PAMÁTNÍK DĚTSKÝCH OBĚTÍ VÁLKY

 

Marie Uchytilová
portret
Marie Uchytilová při práci

Marie Uchytilová-Kučová (17. ledna 1924 Kralovice – 16. listopadu 1989 Praha). Dětství a studentská léta prožila v Plzni, kde studovala sochařství u prof. Otakara Waltera a již tehdy na sebe upozornila zajímavými pracemi, např. basreliéfem generála Eisenhowera. V letech 1945–1950 vystudovala medailersko-sochařský obor pražské Akademie výtvarných umění u Otakara Španiela.   Od roku 1950 vyučovala jako profesorka na odborné výtvarné škole v Praze. Od roku 1969 pracovala nepřetržitě 20 let na

sousosi
Památníku dětských obětí války

Památníku dětských obětí války, prvním svého druhu na světě. Další její velmi známou prací je návrh jednokorunové mince s ženou sázející lipovou ratolest, která byla naším nejdéle obíhajícím platidlem (1957 až 1992). Mezi další významná díla patří celá řada pamětních medailí, bust či soch, jako např. Lidická matka v kladně, Barunka sedmnáctiletá – Božena Němcová v České Skalici či s Plzní spojená busta kardinála Berana umístěná na domě číslo 1 v Křižíkově ulici, kde kardinál Beran několik let žil.
Foto Marie Uchytilové a Památníku pořízeno z webových stránek www.lidice. cz

Literatura a prameny
  • Wikipedia, heslo Marie Uchytilová
  • Informace publikované v rámci výstavy

Pamětní deska Kardiála Berana

Pamětní deska s bustou Kardinála BeranaPamětní deska Prof. ThDr. Josefa kardinála Berana je společně s jeho bustou od akademické sochařky Marie Uchytilové instalována na domě číslo 1 v Křižíkově ulici v Plzni. Deska byla instalována u příležitosti 26. výročí úmrtí a slavnostně odhalena 17.5.1995. Bustu vytvořila ještě jako studentka v roce 1950 těsně před komunistickým převratem a následnou kardinálovou internací. Autorem návrhu pamětní desky z téhož roku je akademický malíř Vladimír Havlic. Slavnostního odhalení se zúčastnili plzeňský biskup Mons. František Radkovský, primátor Zdeněk Prosek a další hosté.

Text pamětní desky je následující:
V TOMTO DOMĚ
PROŽÍVAL OD ROKU 1904
SVÁ STUDENTSKÁ LÉTA
A AŽ DO ROKU 1930
SE DO TOHOTO DOMU VRACEL
JOSEF KARDINÁL BERAN
1888+1969
Milostí Boží jsem co jsem.
Co jsem vykonal,
k tomu mi bylo pomoženo
milostí Boží.
+ Josef kardinál Beran,
arcibiskup pražský

Literatura
  • Josef Gruber, Zdeněk Knoflíček, Marie Maderová: Pomníky a pamětní desky v Plzni. Plzeň: Západočeské muzeum v Plzni a Nadace pro kulturní rozvoj Plzeň, 1997
  • Plzeňský deník, 22.12.2001, příloha str. 2
  • Plzeňský týden, Ročník 4 (1995), č. 19, str. 3
  • Plzeňský večerník, Ročník 2 (1995), č. 39, str. 6

Pomník J.K.Tyla v Lochotínském parku

Pomník T.K.Tyla v Lochotínském parku
V roce 1885 byl z iniciativy spolku Radbuza založen spolek pro zbudování pomníku, jehož 37 členů se poprvé na ustavující schůzi sešlo v dubnu téhož roku. Záměrem spolku bylo, aby pomník byl postaven poblíž právě budovaného Velkého divadla při jehož otevření měl být pomník odhalen. Ovšem činnost spolku nebyla příliš intenzivní a tak novým plánem přijatým v roce 1905 bylo položení základního kamene pomníku v příštím roce u příležitosti 50. výročí úmrtí J.K.Tyla a jeho odhalení v roce 100. výročí narození Tyla, tedy v roce 1908. Uvažována však byla již jiná umístění a to buď v samém západním závěru Jungmannovy dnešní Americké ulice proti vyústění ulice Tylovy a nebo v parku pod Velkým divadlem v dnešních Smetanových sadech. Třetím později zvažovaným umístěním byl počátek Husovy ulice. Diskuze o umístění a obecně liknavý přístup pokračoval, takže k položení základního kamene v posledně zmiňované lokalitě došlo až 8. června 1908, tedy v době, kdy měl být pomník odhalen. Na návrh pomníku byla vypsána soutěž v níž byla oslovena  řada významných sochařů té doby, mezi nimi i plzeňský mladý nadaný sochař Vojtěch Šíp. Návrh pomníku byl vytvořen v roce 1909, a po jeho přijetí definitivní podoba návrhu 1911. Z důvodu nedostatku financí a vypuknutí první světové války bylo odhalení naplánování až na rok 1926. Tento termín se již podařilo dodržet a tak byl pomník úspěšně realizován kamenickou firmou Jan Cingroš s celkovými náklady 265 tisíc korun.
Záhy však na nátlak veřejnosti bylo hledáno jiné, vhodnější umístnění pomníku, neboť v samém sousedství, zejména na severní straně Husovy ulice, byly nevzhledné stodoly užívané jako nejrůznější skladiště. V polovině roku 1938 bylo zvažováno opět umístění v horní části Jungmannovy, dnes Americké ulice. Válečné události to však znemožnily. K přestěhování pomníku došlo nakonec až roku 1951, a to v souvislosti s budováním autobusového nádraží v Husově ulici. Nové umístění bylo pod strání v Lochotínském parku.

Pamětní deska Hanuše Josefa Treichlingera

Pamětní deska Treichlingera

Pamětní desku na domě v Palackého ulici nechala instalovat Židovská obec Plzeň.

Honza, jak bylo Hanuši Josefu Treichlingerovi přezdíváno, se narodil 2. ledna 1929 v Plzni. S otcem Arnoštem často navštěvoval svého strýce Leopolda s rodinou ve Štěnovicích. V šesti letech osiřel. Novou rodinou se mu stala rodina plzeňského strýce Beno Blocha, jehož manželka Ida byla rozená Treichligerová. Zde vyrůstal se svými bratranci Jiřím a Rudolfem.
V lednu 1942 odjíždí celá rodina transportem do Terezína. Zde se v letech 1943-44 proslavil v jedné z titulních rolí Brundibára ve stejnojmenné  dětské opeře Hanse Krásy. Jako patnáctiletý je 16.10.1944 zařazen do osvětimského transportu. V Osvětimi je ihned po příjezdu spolu  ostatními zavražděn v plynové komoře.

 

 

Pamětní deska nuceně nasazených na hlavním nádraží

Pamětní deska se nachází na východní zdi horního vestibulu budovy hlavního nádraží.
Kamenná deska je v horní části opatřena logem Svazu nuceně nasazených 1941-1945 a dále nápisem:

Na památku mladých občaný z plzeňska, kteří museli opustit svoji vlast za 2. světové války na nucené práce do Německa a jím okupovaných zamí v letech 1939 – 1945

Pamětní deska nuceně nasazených