Městský obvod Plzeň 10 – Lhota se nachází na samém jihozápadním okraji města Plzně. Má katastrální výměru 3,89 km2 a 949 obyvatel. Městský obvod vznikl k 1.1.2003 vydělením obce Lhota u Dobřan z okresu Plzeň-jih a připojením Lhoty k Plzni.
Viz též městská čtvrť Lhota.
Městský obvod Plzeň 8 – Černice tvoří jihovýchodní okraj města Plzně. Katastrální výměra tohoto městského obvodu činí 5 km2 a je zde 1288 obyvatel.
Název obce Černice je patně odvozen od osobního jména Černý, tedy obec lidí Černého.
První písemné zprávy o Černicích jsou z roku 1402 jako o součásti Plzeňského panství. Roku 1418 zde uvádí berní kniha 27 hospodářů. Ji ž v této době v obci existoval mlýn. Koncem 15. století dochází významnějšímu rozvoji obce. Roku 1496 by v Černicích po vzoru Bolevce založen velký rybník. Krátce po roce 1500 byli v Černicích už tři rybníky. Rybníkářství zde vydrželo do 19. století. Menší rybníky zanikají před rokem 1738, velký roku 1836. Dnes tato místa připomíná jen pomístní název Nad Rybníkem. V dalším období počet usedlostí z různých důvodů (mor, hospodářské příčiny apod.) klesal na 18 v roce 1549, 17 roku 1067 a 14 v roce 1655.
K dalšímu významnému rozvoje obce dochází v 18. století., kdy je ovci již opět 27 usedlostí a 160 obyvatel.
Díky blízké Plzni docházelo v dalších obdobích k růstu počtu obyvatel, roku 1869 541 obyvatel, 1900 809 obyvatel a roku 1930 už 1560 obyvatel.
Zajímavostí Černic bylo pálení kvalitního vápna primitivním a nákladným způsobem v hlubokých kruhových, dole užších jámách, do kterých se vkládala vrstva kamene a uhlí, která se zapalovala z vedlejší užší jámy propojené kanálem. Takových jam zde bylo 12. Poslední zanikla roku 1910. V obci rovněž vznikají díky ložiskům kvalitní hlíny i cihelny. První se datují do roku 1840, první kruhovou cihelnu zřizuje V. Ulč roku 1909. Ve 20. letech 20. století zde již bylo 6 cihelen, z toho 3 kruhové.
V letech 1828-1831 byla v blízkosti obce postavena státní silnice Plzeň – Nepomuk.
Historie černické krčmy sahá do dob husitství. Do současné doby se zachovali objekty lidové architektury z 18. a 19. století. Např. na návsi pseudohistorická kaple z roku 1875. Ze stejného období jsou i boží muka u hřbitova (1742) a při cestě do Radobyčic (1712).
Původně byly Černic e přiškoleny do Starého Plzence, od roku 1826 se učilo v domku učitele, roku 1844 byla postavena vlastní budova školy v Černicích a roku 1887 současná budova školy.
Roku 1911 zde byla zřízena poštovna a zaveden telefon.
Roku 1942 došlo k připojení Černic k Plzni. Hromadná doprava však až do roku 1944, kdy byla zřízena autobusová linka Slovany-Černice, neexistovala (tramvaj končila Na Homolce a dále pěšky). Tato byla 18. 10. 1953 nahrazena trolejbusovou linkou Bolevec-Doudlevce-Černice.
V roce 1952 vzniká v Černicích JZD. V roce 1964 dochází díky intenzivnímu zemědělství k odloučení Černic od města a připojení k zemědělskému okresu Plzeň-jih. V roce 1976 byly Černice opět připojeny k Plzni. V roce 1992 vzniká samostatný městský obvod Plzeň 8 – Černice.
Prameny a literatura:
Městský obvod Plzeň 7 – Radčice je situován do severozápadní části města Plzně, má katastrální výměru 4,07 km2 a 1018 obyvatel.
Název obce Radčice je odvozen od pojmenování lidí Radkových.
Historie zdejšího osídlení je velmi bohatá a sahá až do mladší doby kamenné, do které je datován nález pohřebiště v blízkém lese Kyjov do doby bronzové. V 2. tisíciletí před naším letopočtem dochází k přesídlení přímo do údolí Mže, které trvá přes dobu hradištní kolem 10. století až do 12. století, kdy je patrně plaským klášterem založena nová ves Radčice. První písemná zmínka o vsi je pak z roku 1319, kdy plaský klášter vyměnil s Dětřichem z Brda vsi Močidlice a Stvolny za Radččice. Další zpráva je až z roku 1454 kdy se část obce spolu se skalou k lámání kamene dostává ke křimickému panství. Radčice byly významně zasaženy Mansfeldovým obléháním Plzně. V roce 1651 bylo v obci 16 bytových stran, 10 usedlostí a panský dvůr a 50 až 55 lidí. V roce 1713 v období klidu bylo v obci 14 sedláků, 5 chalupníků, 6 podruhů a pastýř, kovář a zedník. V roce 1790 zde bylo 28 domovních čísel, v roce 1836 33 a 276 obyvatel. Tehdy zde již byla i hospoda. Roku 1895 zde bylo 50 domů a 381 obyvatel, roku 1921 73 domů a 538 obyvatel, roku 1930 107 domů a 728 obyvatel a roku 1970 249 domů a 918 obyvatel. V roce 1906 postavil Dr. Jaroslav Lobkowicz poblíž Radčic vilu zvanou Zámeček, která stavebně napodobuje Konopiště. Dřívější cesta z Plzně do Radčic vedla přes Saský most, Lochotín, polní cestou nad Lüftnerkou a Dominikánským lesíkem (dnes zámečkem). Pěší cesta vedla přes dřevěnou lávku u Kalikovského mlýna a dále pěšinou (více vpravo od dnešní cesty) přes Mazíny.Pro zkrácení cesty byl postaven v roce 1905 firmou Müller a Kapsa most se secesním vzhledem. Děti z Radčic docházely do školy v Křimicích, v roce 1898 byla postavena vlastní škola. Most přes Mži do Křimic byl vybudován v roce 1918.V roce 1910 vzniká Sbor dobrovolných hasičů. V obci byl rovněž mlýn z poloviny 60. let 19. století a parní cihelna. Na lukách u zámečku bylo roku 1913 postaveno přírodní divadlo. Zaniklo v roce 1921. Na okraji obce stojí barokní boží muka z roku 1733 s hranolovým sloupem a kapličkovým nástavcem se čtyřmi reliéfy ze života Kristova. Na návsi stojí kaplička s pseudobarokním štítem z 19. století, barokní sochy sv. Barbory, sv. Františka a sv. Josefa jsou z 18. století.
Za druhé světové války byla obec při náletu 23. 5. 1943 silně poškozena a 17 lidí přišlo o život.
V roce 1976 byly Radčice připojeny k Plzni, od roku 1990 tvoří samostatný městský obvod Plzeň 7 – Radčice.
Nedaleký les Kyjov nese název po středověkém hradu Kyjově ze 14. století, který však již v 15. století zpustl. V polesí je kaplička sv. Panny Marie postavená na místě zavěšení svatého obrázku Panny Marie Pomocnice křesťanů. Kaplička byla přistavěna k dubu tak, že strom byl za oltářem. V roce 1894 byla kaple vysvěcena.
Prameny a literatura:
Městský obvod Plzeň 6 – Litice, se nachází na jižním okraji Plzně. Má katastrální výměru 10,82 km2 a 1769 obyvatel.
Název dnes nejstarší obce, která je součástí Plzně, pochází z přibližně 8. století od polabského kmene Luticů sídlících v dnešním Braniborsku. Název kmene byl odvozen od slova ľutý, tedy litý, vzteklý či zlý. Původní označení Lutice se během 14. století změnilo na Litice.
Osídlení Litic je však mnohem starší a zasahuje dle nálezů (bronzová labuť, zlatý prsten či bronzové náramky) až do mladší doby bronzové. V historických pramenech jsou Litice poprvé zmiňovány kolem roku 1212 v souvislosti s hradem stojícím na příkrém ostrohu na pravém břehu Radbuzy. Po tomto hradu, který byl jedním z nejstarších hradů na Plzeňsku a prakticky prvním šlechtickým hradem v tomto regionu, se psal Oldřich z Litic, který patřil mezi Drslavice nebo též z Potštejna. Krátce patřila část i králi Václavu II. Před rokem 1367 byl hrad, osada i zdejší majetky prodány chotětovskému klášteru. Nepotřebný hrad chátral a statek byl zastavován drobným šlechticům. V roce 1569 klášter litické zboží vykoupil a držel až do svého zániku v roce 1781. Roku 1822 si chotětovský velkostatek od náboženského fondu koupil Karel Alexandr Thurn-Taxis.
Po roce 1300 byla v obci zahájena stavba kostela, který je již v roce 1352 uváděn jako farní. Od konce 14. století byla fara zdejšími faráři mnohoobročníky pronajímána chudým kněžím, často husitským agitátorům. Z této doby pochází i kamenný portál kostela, který měly zdobit tři sochy. Avšak období husitských nepokojů práce přerušilo a tak do dnešní doby jsou v portále tři neotesané části. Tento poznatek svědčí o tom, že portál byl vyráběn z jednoho kusu kamene.
V době pohusitské byla v obci cihelna (fulérna), krčma čepující pivo z klášterního pivovaru, udržovaná cesta z Plzně s udržovaným mostem, který dal postavit Tomáš Andrlík ještě před rokem 1447. Během třicetileté války obec upadá a roku 1620 je líčena jako zpustošené. Z nedostatku vody se přidává i morová epidemie což dosvědčuje nález koster za stodolou velkostatku v zahradě Martina Slavíka z roku 1926. Další pohromou bylo tažení Švédů, po němž roku 128 ležela fara v troskách. V souvislosti s tím začal klášter v dosud výhradně českých Liticích osidlovat uprázdněné usedlosti německými kolonisty. V roce 1654 bylo v Liticích 27 hospodářů z toho 18 Němců. V roce 1713 tu bylo 45 usedlostí (29 sedláků, 13 chalupníků, mlynář, ovčák a hostinský) a 450 obyvatel. V roce 1677 žilo v Litické farnosti 780 Němců a 458 Čechů ve čtyřech českých vesnicích náležejících městu Plzni (Radobyčice, Útušice, Doudlevce a Štěnovice) a čtyřech německých vesnicích (Litice, Šlovice, Robčice a Lhota). Farář byl klášterem dosazován německý a až po stížnostech bylo roku 1672 biskupem Václavem M. Pešinou nakázáno české kázání každou druhou neděli. Obdobný stav byl se zdejší školou, kde se vyučovalo rovněž pouze německy.
V letech 1741 až 1742 prošla obcí vojska francouzská a v letech 1799 až 1800 26000 vojáků ruských.
V roce 1790 byly Litice vsí ryze zemědělskou s 63 domy, v roce 1838 už bylo domů 81. Mimo to zde byla i fara, škola, panský dvůr, mlýn, soukenická valcha a myslivna zvaná Líně.
Roku 1832 byl dřevěný most přes Radbuzu nahrazen kamenným, v roce 1893 přestavěným. Roku 1874 byla postavena trať Plzeň – Železná Ruda se zastávkou Litice. Rychlý rozvoj Litic je zaznamenán v souvislosti se zahájením těžby černého uhlí na konci 19. století. Především vzniká hornická kolonie Valcha. Počet obyvatel prudce roste, avšak za cenu významných problému, protože horníci byli Češi a dosavadní obyvatelstvo německé. Velké spory tak provázeli otevření české školy v roce 1909. V roce 1911 v souvislosti s vyčerpáním dolů je kolonie zrušena a rozbořena a počet obyvatel klesá z 2074 v roce 1910 na 1549 v roce 1921. Významný podíl Čechů v Liticích však již zůstal. V roce 919 byla provedena elektrifikace obce. V roce 1925 kupuje Plzeň chotětovský velkostatek a rozparcelován 36 stavebních míst. Rovněž vzniká současná osada Valcha. V roce 1927 je v Liticích nový starosta, v roce 1928 byla otevřena nová škola. V roce 1924 byla provedena zkušební jízda autobusu z litic do Plzně, ale neosvědčila se. Až roku 1926 začal autobus jezdit pravidelně 6x denně. V roce 1938 byly Litice bez Valchy připojeny k říši, jelikož v roce 1910 zde byla Německá většina. Při okupaci bylo z Litic vystěhováno 156 českých rodin. V roce 1945 se do Litic vrací české obyvatelstvo, německé bylo vesměs odsunuto.
Samostatné Litice byly v roce 1949 spojeny s Plzní. V roce 1964 odloučeny a spojeny s Šlovicemi. V roce 1970 byla zahájena stavba velké rekreační přehrady na Radbuze a Litice byly opět připojeny k Plzni. Po roce 1991 jsou Litice samostatným městským obvodem Plzeň 6 – Litice.
Prameny a literatura:
Městský obvod Plzeň 5 – Křimice leží v západní části Plzně. Má 1830 obyvatel a katastrální výměru 7,81 km2. Součástí Plzně (jako součást městského obvodu Plzeň 3) se Křimice stávají roku 1967, samostatným městským obvodem v roce 1991.
Název původní smaostatné obce Křimic, která se nacházela v oblasti dřívějšího neolitického osídlení, je odvozován od názvu „vsi lidí Křímových“, tedy od jména Kříma. První písemná zmínka o Křimicích je datována do roku 1251, kdy obec náležela Půtovi z rodu Drslaviců. Od té doby vlastnilo Křimice mnoho majitelů, avšak nikdy nedošlo k jejich prodji, neboť vždy byla změna majitele spojena s darováním či dědictvím. S Křimicemi je významně spojen rod Lobkowiczů, kteří získávají křimické panství roku 1830.
Dominantou obce a dnešního městského obvodu je bezesporu Křimický zámek se zámeckým parkem. Jeho historie sahá prokazatelně do roku 1548, kdy je v Křimicích zmiňována způstlá tvrz. Postupem času je opravena, avšak v roce 1657 je opět zmiňována nutnost oprav. Původní tvrz nechává v roce 1732 František Václav Vrtba přestavit na barokní zámek, což je realizováno pravděpodobně stavitelem F.M.Kaňkou. Na výzdobě se podílel i sochař Lazar Widman, který je mimo jiné autorem jezdecké sochy sv. Jiří na nádvoří zámku či nedalekého sousoší Piety přibližně z roku 1740.
Prameny a literatura:
Městský obvod Plzeň 3 (MO Plzeň 3) je tvořen jednak historickým centrem města tj. městskou čtvrtí Vnitřní město a dále pak celou jihozápadní částí města Plzně, zahrnující městské čtvrti Jižní předměstí, Skvrňany, Nová Hospoda, Valcha, Doudlevce a nejjižněji položené Radobyčice. Katastrální výměra činí 35,08 km2, počet obyvatel je 51.101.
Městský obvod Plzeň 2, někdy též nazývaný Slovany, tvoří jihozápadní část města Plzně. Jeho hranice vznikají v rámci významné územní reorgnaizace v roce 1964 a prakticky přetrvávají dodnec. Městký obvod se skládá z městských čtvrtí Východní předměstí, Bručná, Hradiště, Koterov a Božkov. Katastrální výměra městského obvodu činí 18,56 km2. Počet obyvatel je 35.804.
Městský obvod Plzeň 1 (MO Plzeň 1), který tvoří severní část města Plzně, se skládá z katastrálních území Bolevec a Severní předměstí a dále členěných na městské čtvrti Vinice, Lochotín, Košutka, Roudná a Bílá Hora.
Katastrální výměra městského obvodu činí 24,73 km2, počet obyvatel je 51.980.
Vznik obvodu v přibližně dnešních hranicích je datován do roku 1981.
